Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Moje kecoidní zápisky

U řeky

V těhle horkých dnech je u řeky narváno. Kašleme vám na nějaký bazén. Spousta lidí, děcek a psů. Sranda pozorovat děcka (jak hází z vodopádu lahev a pak ji chytají se slovy: "Chyťte pacahatele!"), lidi a rozradostněné psy. Neříkejke že spousta děcek jenom pořád čumí do kompu. Proč by jich bylo venku tolik? Po doprovodu I. Hučím do Mary ať jde ven, jen proto, že mě inspiroval pes a chci si házet míčkem v Ostravici. Při pochodu běhu zpět domů nám hráli Jordan & Vange v rámci řeckého večera u parku v jedné hospůdce. Celý ten okamžik byl značně absurdní. V hudební hospůdce nashlas a energicky hraje aukustická kytara. Slyšíte zpěv. Zábava plném proudu.Hudba je veselá radostná a tak se začneme smát a celá scénka nám připadá jako z počítočové hry, když běžíte španělskými uličkami. I když k večeru jdete domů v ulicích je živo a každá třetí rodina griluje. Otec straší svoje děcka baterkou. Žádný sklepmistr, ale stezka odvahy. Nevím, jestli je to dobrý nápad psát tyhle výk...

Letošní noc kostelů

Obrázek
Zvoním ve třičtvrtě na deset na Mary, ať jde ven. "Ale pojď je noc kostelů..." Podařilo se mi jí dostat ven. Mám ráda lidi, které dokážete dostat ven, když ve třičtvrtě na deset náhodou jdete kolem. Nebo jindy. Na Citrónovo přání míříme do evangelického kostela. Před vchodem potkávám známé " Co ty tu?" Nekřesťan šel do kostela. Překvapení. Vzhledově jsou kostely zajímavé a hezké, ale často jim to podle mě kazí příliš přeplácaný oltář. Rodiče Johnnyho Rottena chodili do kostela. Jen proto, že se jim líbil. Ten jeden konkrétní. Přesto posílali Johna a jeho mladšího bráchu do křesťanské školy. Zvláštní. "Oni se nesnažili abychom rozuměli náboženství. Oni to do nás hustili horem dolem." Kdyžtak si přečtěte knížku Žádný Iry, žádný černý a žádný psy a dozvíte se víc . Citujme též zrzavovlasou I. : "Líbí se mi kostely, ale nelíbí se mi, co se děje v nich." Přijde mi divné, že je v našem městě tolik kostelů, když Česko je ateistická země široko daleko. ...

Pogo je kreativní

Praha, 11.října, SPS Proč se netáhnout kvůli koncertu přes půlku republiky do Prahy? Kerry slavila a měla jít na koncert SPS tak se stačilo ozvat, ať mě vezmou s sebou. Líná huba holé neštěstí. Zakouřený bar a ještě zakouřenější sál pod zemí. SPS (páč bez těch by to nešlo), spousta lidí a kotel. A taky Trip, Láša, K., Jane a pár dalších. " Mladičké K. našli v alkoholu stopy krve..." "Co blázníš, vždyť to je poslední stádium alkoholismu..." Jako první mají hrát Až naprší a uschne, ale prý stojí za nic. Tak na ně nejdu a kecám s ostatníma. Jak můžou dát svému albu název Pívánky? Dyť to zní jak pro děcka. Otázky které se prostě kladou když se někde objeví někdo nový. Kdo jsi? Aňa. Co jsi? Já. "Kdybych tě potkala na ulici, tak bych neřekla, že posloucháš punk." "Odkud jsi?" "Z Frýdku - Místku." " To neznám." "Město u Ostravy." " Ostrava? To je kde?" " Severní Morava." " Aha, jo, Morava!" A...

Všechny cesty vedou do Parku

Obrázek
Ať jste kde jste můžete počítat s tím, že aspoň jednou za den dojdete do Parku. My tam došli minimálně dvakrát. Písečná, Pálava, Park, náměstí křižovatka Míru ( v mapě je to značené jako náměstí, ale vypadá to jak křižovatka), zámek (renesanční) a zámecký park, nádraží, náměstí s vodotrysky, sídliště Sever a Písečná, zkratka z Písečné přes sídliště, labutě, Podlesí, studánka (kde je napsané Sestřenčino číslo), gymnázíum, základka, učiliště, plácek u Božky (je tam socha B. Němcové), cesta kolem palírny k Pálavě, tribuny (už je tam bohužel plot) a obchod s látkama on totiž někdo nad to látky napsal omamné . Mamka se tomu smála pět minut v kuse (škoda, že nemám použitelnou fotku). A taky vím, kde bydlí florista a to se vyplatí :-D. Prý jsem prošla celé Blansko. Celkem si pamatuju kde co je, takže kdybych měla dojít od nádraží do Parku tak tam dojdu a pocestě si budu pískat. "... ale v Česku jsou celkem levné cigarety." " A kolik stojí v cizině?" " Cože jakej kolí...

Neví, co si o mě má myslet

Sedím. Poklidně píšu slohovku. Učitelka cosi říká. Posluchám... na půl ucha? Ne, vůbec. Jsem tak zažraná do psaní, že mě to prostě nezajímá. Když ale domluví a jde ke mně kolem krku se mi začíná utahovat pomyslná lanová smyčka. Pomyslné lanové utažení zesílí když na mě promluví. Ptá se mě kde jsem na ten text do slohovky přišla. " No kde jinde než z různých povídek a knížek co čtu." Pochopitelně následovala otázka co čtu. " No, Rudiš má dobré knížky. Třeba Konec punku v Helsinkách, Nebe pod Berlínem... Zrovna čtu Zaklínače (pro změnu zase fantasy. Fantasy dobře vystihl Jeffree: " Miluju fantasy. Šoustá se tam, bojuje se tam, fuck the reality!" A jedna vedlejší postava se tam jmenuje ... nemůžu si vzpomeut na křestní jméno, ale příjmení má Přeřízděvku. Proč ne,že?) " " A ty kapely znáš ?" Ve slohovce totiž zmiňuju o The Clash, Sex Pistols a Ramones. " Jasně. Tak přeče nebudu psát o kapelách které neznám a neposlouchám." Chudák učitelka. ...

Když máte myslet -nemyslíte

Dyž potřebujeme něco rychle vymyslet (improvizace kurde!) vymýšlíme úplné píčoviny. Vemte si, že tvrdnete na češtinářské šoutěži máte dokonalý připravený mluvený projev na téma hudba a co se asi stane? Vyfasujete téma který ste nechtěli a vůbec neumíte. A co hůř vaše improvizační schopnosti jsou těžce v mínusu. Takže naučit se improvizovat a líp losovat. Když se ségra na něco zeptá snažím se strašně inteligentně přemýšlet. Dyž máte něco vyprávět třídě a věděli jste tak tam jenom přijdete a... é,ehumpf... Nebo sedíte pro změnu v publiku, nevíte kam z očima a najednou... Enitas, Kirsche musíme se vidět! :-D A úplná perla je když píšu čtvrtletku z matiky a v hlavě mi začne hrát písnička. Naštěští fajne skladby. Legalizace od Ska-P a Milk It od Nirvany.

Kohože jsem to viděla?

Ptám se sama sebe. Většina třídy oprava většina školy a možná aj společnosti totiž vypadá úplně stejně a já pak ani nevím koho jsem viděla. Pletou se mi lidi a fakt že mám oční vadu eště k tomu grátis to nezlepšuje. Momentálně většina holek (nebo slepic není to až zas takový rozdíl) nosí takové ty strašně velké sluneční brýle (takové ty s velkýma obroučkama víte co myslím ne?) Anglickou vlajku skoro na všem (rovnou by do školy moh přít někdo jen zabalenej do anglické vlajky) a koženou bundu (chudáci pankáči a metalisti. Ale ti si ji narozdíl od většiny lidí stejně ještě vytuní vylepší," Jednou jsme v módě a podruhý zas ne- to nám hlava nebere.") Musím se krotit v povrchnosti... ale dyž všichni vypadají tak stejně! A nedávno jsem potkala dva lidi co mi ksichtem připomínají Sida Viciouse. Proč ne, že?

Předstírám že dávám pozor a píšu povídky

Šest hodin sedím ve škole. Předstírám že dávám pozor a učitelé do nás hustí strašně moc faktů. Jasně, všichni učitelé nejsou stejní. Máme na škole jednoho který v hodinách málem brečí co to jsme za blbou třídu, ale o přestávce si s ním v pohodě pokecáte. Pak tam taky máme jednou co se snaží být autorita, ale jaksi se jí to nedaří. Nebo naše hodná paní češtinářka. Výtvarkářka která vám DIKTUJE jak, co kreslit (jakou barvu tam přesně musíte dát atd...). Zápisy co trvají hodinu a jsou příšerně nudné.... Takže píšeme tu anglii (zdravím Enitas). A když se vás v tom záplavu nudy, faktů a beznaděje ( v případě matiky a fyziky) učitel/ka na něco zeptá... tak nejste schopni zapnout mozek. Energie asi na bodu nula ale jak mile uslyšíme poslední zvonění tak do nás vejde nový život.... V podstatě teď jinde než ve škole povídky ani nepíšu, Doma není čas. Jaro, jaro, prkno, vymetání kámošek v systematickém pořadí... Prostě není jinde čas, ale ve škole je času dost (ať "žijou" nesmyslné, st...

Nesmíš se stýkat s cizími lidmi

Obrázek
"Nesmíš se stýkat s cizími lidmi." To je věta kterou často slyším od rodičů. A dneska jsem ji slyšela zas. Šli jsme totiž s kámošem z kytary a potkali jsme jednoho týpka. Týpek viděl že máme kytary tak chtěl ať něco zahrajem. " Ale když my toho moc neumíme." (Překlad: dopoustili bychom se zločinu.) Tak jsem mu pučila svoji chtěl. Že prý nám něco ukáže. Týpek hrál na kytaru líp jak my dva dohromady a to měl jen dva prsty. Užasle jsme s kámošem hleděli. Říkal že si některé písničky skládá sám. Kdo nemůže sám pomožme mu tam. Prej seděl v chládku tam měl času na kytaru dost. Taky mi říkal jak si vylepšit kytaru a když jsem se ho zeptala kde to ví tak se usmál a řekl: " Tuž, já jsem cikán já nastrojům rozumím." Tak někdy vyzkouším. Samovzřejmě že nás viděla mamka takže později následovala přednáškou na téma nesmíš se stýkat s cizími lidmi. Ale vždyť to je na životě jedna z nejlepších věcí že někoho potkáte někoho zajímavého... Jednou jsem zkoušela jeden trik a ...

Otravuje vzduch

A kurva. Už je to tu zas. Už mě zas přišla moralizovat. Má plnou hubu keců že já jsem ta špatná. Říká: " Definuj mi život normálního občana." Neříkám nic. Už hodně dlouho tu otravuje vzduch, jako hejno much. Musím zdrhnout. Dneska mě naštěstí neotravuje protože mám jarní prázdniny. Tu bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Taky se vám z výchovných keců dělá špatně ? Normální. To je teda blbé slovo. Škatulka. Zasraná škatulka. Existuje vůbec něco co je normální ?!

Silvestr je debilní svátek

SILVESTR JE DEBILNÍ SVÁTEK. Nemám ho ráda. Dalo by se říct že ho nenavidím. Je to den kdy spousta lidí žere se svými přáteli před telkou česnekovou pomazánku a chlastá. Typický silvestr u nás probíhá asi takhle: Ráno se na mě naštvou že spím do dvanácti. Takže se na mě naštvou v poledne. V pozdním odpoledni se připravují hory žrádla a pitiva (samovřejmě alko takže lidi pod osmnáct mají smůlu). Večer se sedí, žere a chlastá před telkou. Ty jo v té televizi, ale pouštějí odrhovačky! Ještě že existují sláchátka... Trochu přeháním. Rodiče mám docela slušné a nepamatuji si že by někdy přišel domů tak ožralý že by netrefil dveře. Jo je pravda že momentálně naši sedí v obýváku na gauči před televizí s přáteli a něco máko pijí a jí. Já tam nesedím. Nudila bych se tam. Je to prostě naprosto blbý svátek kdy se všeci musí ožrat (dobře trochu přeháním), už od rána bouchat petardy a někdo se opijí už ráno v důsledku čehož nemůžu do skejtparku tímto těmto osobám "děkuji". A spolužáci se př...

Reportáž psaná z VŠ práv v Olomouci

Hned na začátek na vysvětlenou. Ne, nestala jsem se přes noc záhadně studentem vysoké školy. Ráno jsem byla u pana Rovnátka a teď trčím na VŠ v Olomouci kde se studují práva a čekám až ségře skončí hodina. Ségra má šěstí. Jsem hodné dítě když mi dáte noťas vydržím na jednom místě jak dlouho budete chtít. Sedím uprostřed místnosti která by se dala nazvat bko čekárnou. Byl by tu skvělý prostor pro skejtování.Kolem mě je stolů a dalších míst k sezení. V místnosti je zima, mě ale našrěstí hřeje noťas (kdyby nebyl šla bych si obstarat kočku). Drtivá věršina studentů fárá na PC/tabletu/mobilu/či jiném elektronickém zařízení. Také tu fakčí wifi(č) a není žádným zajímavým zjištěním že drtivá většina studentů co tu mají noťas jsou na ksichtknize. Zajímalo by mě kolik je v místnosti se mnou blogerů. Nula? Jedna? Mínus jedna? Před chvílí holka co sedí vedle mě dopsala nějakej dokument (jak jinak než na noťasu). Což mě přivádí k zamyšlení? Je lidstvo tak závislé na počítačích nebo je počítač ta...

Staré nokie asi fakt něco vydrží.

Pohodlně se usaďte a přečtěte si tento článek i když se vám na začátku bude zdát že s výdrží starých nokií to nemá nic společného. Je to asi dva roky zpátky co měla ségřina klisna hříbě. I když v době kdy se to stalo mělo hříbě jen měsíctak už bylo docela těžké. Vím to , páč když jsme byli venku tak si hříbě běhalo a plnou váhou do mne narazilo a shodilo mne na zem. Tenkrát jsem se jí docela bála. Běhala docela rychle nebo mi to aspoň tak připadalo. Taky se uměla sama lonžovat bez lonže. Běhala do kolečka měnila si velikost kolca, strany... Jednou za slunečného večera jsme zase byli venku. Skarleta (hříbě) si běhala a běhala když najednou si to namíříla na tátu. A bez nějakého důvodu tátu kopla do nohy. Naštěstí ho kopla do té nohy přesně na to místo kde měl v kapse nokii, takže se tatíkovi nic nestalo. A ona potom i fungovala akorát jí tatík vyměnil displej a má jí dodnes. Mimochodem má nokii 6230i kdyby to někoho zajímalo.

Aña v kuchyni

Mamka chtěla ať jí jdu pomoct do kuchyně. Brzo se ukázalo že to neměla dělat. Nevím jestli ji praskly nervy či spadly do těsta, ale... Když jsem měla do hrnku sypat mouku polovina se vysypala mimo hrnek. Když jsem měla mazat formu na bábovku tak když jsem domazala měla jsem pracky od másla a mamka: Aňo Aňo proč si myslíš že jsem ti k tomu dala kapesník? Abys nebyla špinavá jak prase. Hm, skutek utek. Atakdál. Mimoto mamce nepřišlo zrovna vhod že se jí v kuchyni motali naši dva psi. K dokonalosti chyběla naše kočka která by mamce vylizovala těsto. A až přijede táta tak bude nadávat že má v kuchyni tunu bordela. Zvláštní on táta vidí bordel všude. Hm, u nás sou všichci v naší (základní) rodině bordeláři. Až na tátu. A proto si táta často musí dávat struny do opravny či kupovat nové. (Kdo četl Brnky, brnk pochopí.) Z toho vyplývá že Aňa v kuchyni není to nejlepší řešení. P.S. Venku chčije a chčije. Víte jak se pozná že je opravdu špatný počasí? Že náš hyperaktivní pes (známý také pod jmé...

Moje hudební počátky

Bylo nebylo chodila jsem do první třídy a chodila jsem do kroužku hraní na flétnu. A taky trhala sousedům ušiska. Hrála jsem fakt strašně. Jednou jsem totiž tak hrála v místnosti se mnou ještě byla moje kočka. Jakmile jsem spustila kočka si zacpala uši a odešla pryč. Dnes už na flétnu nehraji sedá mi na ní prach. Takže kdo chce flétnu? Zase ale hraju na kytaru. To už se mnou kočka zůstává v místnosti. Baví mě to, ale trochu flákám. Ehm. V kytaře mě buzerujou (no nemají rádi když mám jiný prstoklad). Nechápu proč jim to vadí. Jednoho takového člověka která má vlastní prstoklad znám. Hraje krásně. A zajímá snad někoho že má jiný prstoklad? Ne. A nejdou mi ty blbé doprovody. Který pitomec to vymyslel ?! Mě se to nechce učit. Klidně akordy- spoustu akordů, ale prosím ne tohle. V důsledku mého hrání na kytaru mám taky ohebnější prsty. Zajímalo by mě jestli je po nějaké době budu mít úplně gumové. Asi ne. A vlastně místo psaní tohohle článku bych měla hrát na kytaru. Sakra. Lenost je svin...

Óda na sousedy

Mám vážně stěští že bydlím tam kde bydlím. Mám štěstí na hodné, no hlavně tolerantní sousedy. Vždy když si pustím cd (třeba i v osum večer když mamka není doma) tak jim je to jedno, neřeší to že mám cd puštěné nahlas hm, zajímalo by mě co vlastně znamená nahlas (že by hlasitost 16? Asi ne). Moje máma říká že prý máme tenké zdi a dovolí mi pouštět si to jenom na 10. Promiň mami ale netrhej si nohu. Je důležité si uvědomit si že ne každý má takové tolerantní sousedy. Upřímnou soustrast Kopačko. Možná je to Kopačko taky tím že ty si pouštíš hudbu na celý barák. Když už tak pořádně, že ano. Ale stejně je to zákeřná ehm sousedka. Ten seznam je omráčující. Zabral by spoustu virtuálního prostoru. Tímto chci svým sousedům poděkovat že jsou tak tolerantní. Jo a ještě něco tolerujou taky ty vzteko řevy když se cedlo sekne. Žijte dlouho ať nevyfasuju nějaký horší sousedy. I když kdo by se do takový troskárny kde nefakčí topení stěhoval? A co vy zpíváté ódu na sousedy?

Jak jsme běželi osmistovku

Naše tělocvikářka se na nás usmála a řekla: "Tak holky dneska vás čeká to nejhorší. Poběžíte na čas osmistovku." (Dvě kolečka kolem školy) jednohlasně jako jeden muž jsme zvolaly: "nééé!" Nejdřív jsme běžely jedno malé kolečko na rozehřátí. Pak jsme absolvovali poučku že máme klusat ne sprintovat a šlo se na to. První kolečko bylo dost hrozné moje plíce chtěly samy vyskočit ven z mýho těla. Na trase je zkratka. Ze třiceti lidí (ano ve třídě je nás třicet) pouze dva lidi běželi poctivě. Češi jsou holt vyčůraní. Byla jsem na začátku druhého kolečka. Už to bylo lepší. Rozhodně ne tak strašný jak na začátku. Zas jsem běžela zkratkou. Pak zkopce. Pepa (nebo Kopačka( za mnou volala: "počkej!" Ale já zrovna běžela z kopce a nějakým záhadným spůsobem jsem se dostala do tempa. Zpomalila jsem že tedy na tu osobu počkám, ale nechtělo se mi čekat tak jsem zas běžela. Když jsem už viděla učitelku tak jsem zmobilizovala všechny své síly a běžela nejrychleji jak to šlo. ...

Podruhé a naposled

Včera jsem byla v atletice. Přijdu tam kámoška nikde (měla jsem si s ní totiž sraz) jediné co se mi chtělo bylo otočit se na podpatku a zdrhnout zase domů. Ale nakonec přišla. Pozdě ale přece. Měli jsme běhat 2x 500m. Minule jsem to zaběhla docela dobře ovšem teď jsem se chtěla po tom prvním kolcu na to vykašlat. Naštěstí tam byla nějaká jiná trenérka než minule takže my noví jsme mohli běhat jen jedno kolco. Hádete jak se sem rozhodla. V té atletice jsme vlastně běhali na různé spůsoby a vzdálenosti. A hráli jsme vibišu (vibíjenou). Pak jsme se měli na závěr rozklusat 2x 400m. Běžela jsem s kamarádkou a taky jsem s ní kecala že ano. Běžíme první kolečko: Já: "My běžíme strašně pomalu" a zrychlím. Kámoška: Neběž tak rychle pak nebudeš moct. Běžíme druhé kolečko: "Jáužnemůžu!" Kámoška: "Já ti to říkala neměla jsi běžet tak rychle." Po doběhnutí: "Je ze mně oficiální chcíplina..." Kamarádce jsem svatosvatě odpřísáhla že na atletice mě viděla podruh...

Bacha na heroin a neusnout ve vaně

Jela jsem od někud někam na skejtu. Najednou jsem se ocitla na chodníku před kaufem. Tam jak je ta zástávka. Vždyť víte co myslím! Tu se ke mně najednou přitočil nějaký chlap byl opilý a zhulený kdoví čím. Viděla jsem kolem sebe všechno černobíle, ale vím že ten chlap měl rudé rty. Rtěnka. To je ten chlap buzna?V ruce měl nějaký sáček . Chvilku jsme spolu vedli docela divnou konverzaci a potom řekl: "Dovol mi abych ti tady na téhle hnusné šedé zastávce před tímto hnusným šedým kauflandem v tomto hnusném šedivém městě píchnul do žíly heroin pak tě znásilnil potom ti podřezal žíly a nakonec utekl." Ano. V tom sáčku je heroin. "POMOC!!!" Začnu řvát. na zastávce je hafo lidí, ale zdá se že mně nikdo neslyší. Nebo jsou ti lidi tak blbí že je jim jedno jak se tu skoncuje s jedním životem? Budou jen tupě zírat a nakonec se divit. Jak může mě když řvu nikdo neslyšet?! Když řvu já tak to jde slyšet na celé sídliště kde bydlím. Jednou jsem takhle začala řvát a z bytu pod náma...

Moje každoroční smůla

Moje každoroční smůla je ta že spadnu ze skejtu, ale žádné jenom odřené kolínko a tím to hasne. Když padám já, tak se asi řídím příslovím když už, tak pořádně. Protože mám dodřené lýtko a to fakticky pořádně. Ještě mám odřenou nohu ze zadu + ruka. A to ještě nic není loni to bylo horší. Vždy se tak stane buď na konci srpna, nebo na začátku září. . Loni se mi to stalo na začátku září a v žákovské jsem měla tuhle omluvenku: Omluvte Aňu z tělocviku. Úraz na skejtu. Je jasné že takhle doslova napsané to tam nebylo že jo, ale důvod byl stejný. Aby bylo jasno nejsem zbabělec co nejde do tělocviku jenom proto že je z něj odřenina s tou nohou bolí i chodit. Znáte to přísloví kde ses spravil tam se naprav? No tak jsem jednou jela na koni a spadla jsem z něho. Mě se vždycky něco musí stát, nezdá se vám? Premiéra! Protože kdo nepadá ten nejezdí ( jak na koni tak na skatu). Když jsem spadla z toho koně tak mě bolela noha. Po týdnu jsem šla jezdit zase tak mě (např, při vysedávání) ta noha bolela....