Neví, co si o mě má myslet

Sedím. Poklidně píšu slohovku. Učitelka cosi říká. Posluchám... na půl ucha? Ne, vůbec. Jsem tak zažraná do psaní, že mě to prostě nezajímá. Když ale domluví a jde ke mně kolem krku se mi začíná utahovat pomyslná lanová smyčka. Pomyslné lanové utažení zesílí když na mě promluví. Ptá se mě kde jsem na ten text do slohovky přišla.

" No kde jinde než z různých povídek a knížek co čtu." Pochopitelně následovala otázka co čtu.

" No, Rudiš má dobré knížky. Třeba Konec punku v Helsinkách, Nebe pod Berlínem... Zrovna čtu Zaklínače (pro změnu zase fantasy. Fantasy dobře vystihl Jeffree: " Miluju fantasy. Šoustá se tam, bojuje se tam, fuck the reality!" A jedna vedlejší postava se tam jmenuje ... nemůžu si vzpomeut na křestní jméno, ale příjmení má Přeřízděvku. Proč ne,že?) "

" A ty kapely znáš ?" Ve slohovce totiž zmiňuju o The Clash, Sex Pistols a Ramones.

" Jasně. Tak přeče nebudu psát o kapelách které neznám a neposlouchám."

Chudák učitelka. Neví, co si o mě má myslet. Zajímalo by mě co si asi myslí. Průběžně se mnou totiž řeší to, že mě naše naprosto úžasná skvělá třída šikanuje. Asi, že brečím do polstáře a vlhnu z (n)one erection. Sere pes. None erection mě serou. A nejen proto že kopírují The Clash ( a další kapely). Ukázat jim, že existuje mikrofon a hudební nástroje byla osudová chyba.

" Dokážu pochopit, že by toto napsal deváťák, ale šesťák ?! Ne že by na tom bylo něco špatného..." Psala jsem totiž o partě lidí co jede stopem do Anglie a octne se v roce 1977...

Samozřejmě že tu slohovku sem hodím. Ať víte o co de.

No prostě paráda nutím lidi přemýšlet a to jen píšu povídky a slohovky...