Podruhé a naposled

Včera jsem byla v atletice. Přijdu tam kámoška nikde (měla jsem si s ní totiž sraz) jediné co se mi chtělo bylo otočit se na podpatku a zdrhnout zase domů. Ale nakonec přišla. Pozdě ale přece.

---

Měli jsme běhat 2x 500m. Minule jsem to zaběhla docela dobře ovšem teď jsem se chtěla po tom prvním kolcu na to vykašlat. Naštěstí tam byla nějaká jiná trenérka než minule takže my noví jsme mohli běhat jen jedno kolco. Hádete jak se sem rozhodla.

V té atletice jsme vlastně běhali na různé spůsoby a vzdálenosti. A hráli jsme vibišu (vibíjenou).

Pak jsme se měli na závěr rozklusat 2x 400m. Běžela jsem s kamarádkou a taky jsem s ní kecala že ano.

Běžíme první kolečko:

Já: "My běžíme strašně pomalu" a zrychlím.

Kámoška: Neběž tak rychle pak nebudeš moct.

Běžíme druhé kolečko:

"Jáužnemůžu!"

Kámoška: "Já ti to říkala neměla jsi běžet tak rychle."

Po doběhnutí:

"Je ze mně oficiální chcíplina..."

Kamarádce jsem svatosvatě odpřísáhla že na atletice mě viděla podruhé a naposled.

Takže... Viollet až ti budu říkat že tam jdu znova tak mi tento článek laskavě připoměň.

Pak zazvonil zvonec a atletiky byl konec (hurá!).

Ale ještě neodcházejte musím vám vysvětlit jak jsem se tam poprvé dostala: Chtěla jsem jít Kopačce a ona: "Ale já jdu dneska do atletiky, ále tak pojď se mnou. Šla jsem s ní, ale sama sebe jsem se v duchu ptala co se to stalo...

Tak a teď už můžete jít.

P.S. Poprvé se mi článek smazal měla jsem sto chutí ten počítač vyhodit z okna...