Nejen zájmový blog

Chrr, chráp, chrr, chráp ... chrr... " Míšo! Vstávej! " "Mmmmmn." A o chvíli později zas: " hééj! Míšo! Vstávat! " Rozeznala jsem hlas svého přítele. Otočila jsem se na druhý bok a spala jsem dál. Asi dvacet minut na mě volal: " Míšo vstávej!" Nejdřív potichoučku pak hlasitěji a nakonec řval. Nasraná jsem se probudila. " Ještě jedno slovo tak se opravdu NAŠTVU, vstanu a vyhodím ti ty cigarety z okna! " Míšo..." ke " vstávej "se nedostal , protože jsem opravdu vstala. Já svoje sliby plním. Namířila jsem si to do jeho pokoje uviděla jsem cigarety a zapalovač. Natáhla jsem se proty cigarety a zapalovač a jedním pohybem jsem je hodila do koše. Po chvíli šel přítel do pokoje a: " kde mám cigarety? " " Splnila jsem svůj slib." Usmála jsem se. " "Sakra proč já to jedno slovo říkal ... " " Mohlo to dopadnout i hůř. Mohla jsem ti vyhodit i mp3. Ale neudělala jsem to protože vím jak jsme oba

Mamka chtěla ať jí jdu pomoct do kuchyně. Brzo se ukázalo že to neměla dělat. Nevím jestli ji praskly nervy či spadly do těsta, ale... Když jsem měla do hrnku sypat mouku polovina se vysypala mimo hrnek. Když jsem měla mazat formu na bábovku tak když jsem domazala měla jsem pracky od másla a mamka: Aňo Aňo proč si myslíš že jsem ti k tomu dala kapesník? Abys nebyla špinavá jak prase. Hm, skutek utek. Atakdál. Mimoto mamce nepřišlo zrovna vhod že se jí v kuchyni motali naši dva psi. K dokonalosti chyběla naše kočka která by mamce vylizovala těsto. A až přijede táta tak bude nadávat že má v kuchyni tunu bordela. Zvláštní on táta vidí bordel všude. Hm, u nás sou všichci v naší (základní) rodině bordeláři. Až na tátu. A proto si táta často musí dávat struny do opravny či kupovat nové. (Kdo četl Brnky, brnk pochopí.) Z toho vyplývá že Aňa v kuchyni není to nejlepší řešení. P.S. Venku chčije a chčije. Víte jak se pozná že je opravdu špatný počasí? Že náš hyperaktivní pes (známý také pod jmé

Nervy jsou jako struny na kytaře, když prasknou tak je to špatný, musí se s nima do opravny. Ale když máte dobrou náladu - tak struny hrají krásně, a vy máte na tváři úsměv.

V neděli jsme měli na oběd nudlovou polívku. "Kolik chceš ?" Zeptala se mě máma. "Dvě naběračky a hodně nudlí." Ségra se taky ozvala že chce hodně nudlí. Ale já tam nedávala hodně nudlí. Řekla mamka. Ale my nechceme polívku s nudlema my chceme nudle s polívkou. Že jo? Ano. Překvapuje mě jak málo lidí dává do polívky hodně nudlí. Jasně někdo to nerad, ale já to tak ráda. Vždycky mamce říkáme že chceme hodně nudlí, ale příště jich tam dá zas málo. Nejlepší nudlovku uměla babička. Klidně bych si jí dala dneska k obědu... (obrázek je stažen z internetu!) A co vy taky máte rádi nudle s polévkou? (P.S. Označení nudle s plívkou vymyslela EL. Kdyby něco. Dostala jsem od ní čočku že jsem to sem nenapsala.)

Bylo nebylo chodila jsem do první třídy a chodila jsem do kroužku hraní na flétnu. A taky trhala sousedům ušiska. Hrála jsem fakt strašně. Jednou jsem totiž tak hrála v místnosti se mnou ještě byla moje kočka. Jakmile jsem spustila kočka si zacpala uši a odešla pryč. Dnes už na flétnu nehraji sedá mi na ní prach. Takže kdo chce flétnu? Zase ale hraju na kytaru. To už se mnou kočka zůstává v místnosti. Baví mě to, ale trochu flákám. Ehm. V kytaře mě buzerujou (no nemají rádi když mám jiný prstoklad). Nechápu proč jim to vadí. Jednoho takového člověka která má vlastní prstoklad znám. Hraje krásně. A zajímá snad někoho že má jiný prstoklad? Ne. A nejdou mi ty blbé doprovody. Který pitomec to vymyslel ?! Mě se to nechce učit. Klidně akordy- spoustu akordů, ale prosím ne tohle. V důsledku mého hrání na kytaru mám taky ohebnější prsty. Zajímalo by mě jestli je po nějaké době budu mít úplně gumové. Asi ne. A vlastně místo psaní tohohle článku bych měla hrát na kytaru. Sakra. Lenost je svin

Omluvte mou neaktivitu, ale platí, že : lenost +chybějicí připojení k internetu = neaktivita. Taky si říkám když se nudím a čekám třeba na autobus. Ten co to vymyslel musí mít asi chytrou Můzu anebo mu to prostě myslí. Jo počítejte s tím že podobných zajímavých nápisů tu bude víc.

Stalo se to na jedné s( p )mažbě kde jsem byl já (Michal), Kamil, Martin, a spousta dalších lidí. Zrovna jsme pili a posílali si vodku a cíga. Najednou veškerý alkohol došel. No najednou ne, ale vždyť víte co myslím! A tak... "Kdo si jde zapálit?" zeptal se Kamil. Samozvřejmě že šli všichni. Tak jsme si všichni zapálili. Po chvíli kouření jsme tam tak líně stáli a najednou ozval Kamil: "Hele Michale víš že ti hoří hoří palice?! Martin si mě ještě rychle stihl vyfotit a pak jsme už běželi k nedaleký večerce. Byly tam mraky lidí a jediný čím se dala uhasit má hlava byla jediná vodka kterou si tam právě kupoval Spacák-bezdomovec. Tam nebyl ani hasičák ani voda- večerka v dezolátním stavu. O téhle večerce je všeobecně známo že nalívá mladistvým. Potřebuje prachy, ale myslím si že by se ty prachy daly vydělat i jiným spůsobem. Bezdomovec si zrovna za vodku chystal zaplatit když jsem všechny předběhl a chtěl tu vodku. Ale tu vodku si kupuje tady ten pán. Promluvila na mě otrav

Mám vážně stěští že bydlím tam kde bydlím. Mám štěstí na hodné, no hlavně tolerantní sousedy. Vždy když si pustím cd (třeba i v osum večer když mamka není doma) tak jim je to jedno, neřeší to že mám cd puštěné nahlas hm, zajímalo by mě co vlastně znamená nahlas (že by hlasitost 16? Asi ne). Moje máma říká že prý máme tenké zdi a dovolí mi pouštět si to jenom na 10. Promiň mami ale netrhej si nohu. Je důležité si uvědomit si že ne každý má takové tolerantní sousedy. Upřímnou soustrast Kopačko. Možná je to Kopačko taky tím že ty si pouštíš hudbu na celý barák. Když už tak pořádně, že ano. Ale stejně je to zákeřná ehm sousedka. Ten seznam je omráčující. Zabral by spoustu virtuálního prostoru. Tímto chci svým sousedům poděkovat že jsou tak tolerantní. Jo a ještě něco tolerujou taky ty vzteko řevy když se cedlo sekne. Žijte dlouho ať nevyfasuju nějaký horší sousedy. I když kdo by se do takový troskárny kde nefakčí topení stěhoval? A co vy zpíváté ódu na sousedy?

Seděla jsem na autobusové zastávce a čeklala jsem až přijede autobus ( já dement si doma zapomněla sluchátka). Shodou náhod ta zastávka byla naproti domu kde bydlela Pepa. Čuměla jsem na dům kte ta Pepa bydlí.Po nějaké chvíli jsem se už brůtálně nudila. Nejdřív jsem v okně za kterým má ona pokoj viděla její kočku jak sedí na parepetu. Dlouho se nic nedělo. Pak si Pepa sedla za psací stůl že si napíše ten úkol do fyziky. Ona si to píše doma? Já se neobtěžuju a píšu si to před hodinou! Dlouho psala a psala. Nuda. Pak si otevřela okno že jí je horko. Zdálo se mi to nebo jsem v očích její kočky uviděla šibalský záblesk? Otevřela si teda to okno. Její kočka se usmívala úplně jak Mona Lisa. Nuda nuda nuda nuda. Začínám si říkat. Když v tom se Pepa zvedne. Její kočka chvíli počkala a pak do zubů chytila tu fyziku. Přišla k tomu otevřenému oknu a fyziku pustila. A já viděla jak se ta fyzika fyzika ladně snáší k zemi. Za chvíli jsem uslyšela její hlas: "Kde mám tu fyziku?" Pak uviděla

Jsem líná ... ... protože na kytaru jsem za ten týden nešáhla ani jednou ... protože si uklízím v pokoji jen když je to nezbytně nutné ... protože se já nevím jak dlouho dokopávám k tomu abych se podívala na tu zasranou matiku kterou nedávám, ale na své záliby si čas vždycky najdu ... protože se poslední dobou na písemky učím tak že se na to na 2 minuty před spaním podívám a pak se to učím ráno v autobuse ... protože jsem si domácí úkoly udělala až dnes večer přitom jsem na ně měla celý víkend čas! ... protože si část domácích úkolú dělám stejně až před hodinou ... protože se už nevím jak dlouho odkládá vyprání mého báglu (asi v něm už navždy budou cítit čínské nudle) ... protože tenhle článek píšu až v něděli večer ... protože když příjdu ze školy a mám hlad a máme jenom nekrájený chleba tak než abych ho musela krájet rači umřu hladem ...protože co souvisí se školou se odkládá na svatýho dindy .... protože zapomínám zalívat kytky (chudáčci orchideje - kaktusi doufám že ještě žiješ) ..

Je říjen a ovoce je ještě pořád na stromech a proč tam je? Protože lidi jsou líní jak svině a jsou líní to obrat. Z toho profitují podobné trosky jako já. Vždy když du kolem těch ovocných stromů tak si utrhnu jabko. Ušetřím a rodičům splním jejich přání přání abych žrala jedla ovoce. Češi jsou prostě vyčůraní... Šla jsem takhle ze školy. Dostala jsem hlad (no jo školní jídelna) a utrhla si jabko. Bohužel mě viděl majitel té zahrádky. A už na mě vystartoval. Kurňa je to namakaný sportovec. Začnu zdrhat. Prosprintuju kolem spolužáka a on za mnou zařve: "Troskta má nový rychlostní rekord 65 km/h! Komentuje to jak kdyby to bylo finále davis cupu. Safra už mě pomalu dohání. Zrychlím mám náskok, stojí mě to sice hodně nsil ale mám náskok! Zabočím do parku. V parku uvidím malou jámu.Lehnu do ní. Snad ho nenapadne mě tu hledat. Ikdyž asi ne, páč takový úkryt jsem schopná vymyslet jen já. Čekám a ani nevydechnu a moje plíce naříkají... Hele už muselo uběhnout dvacet minut ne? Vylezu a jdu

Po délší době zas něco foceného: Měla bych ho odložit. Všichni bychom měli.

Naše tělocvikářka se na nás usmála a řekla: "Tak holky dneska vás čeká to nejhorší. Poběžíte na čas osmistovku." (Dvě kolečka kolem školy) jednohlasně jako jeden muž jsme zvolaly: "nééé!" Nejdřív jsme běžely jedno malé kolečko na rozehřátí. Pak jsme absolvovali poučku že máme klusat ne sprintovat a šlo se na to. První kolečko bylo dost hrozné moje plíce chtěly samy vyskočit ven z mýho těla. Na trase je zkratka. Ze třiceti lidí (ano ve třídě je nás třicet) pouze dva lidi běželi poctivě. Češi jsou holt vyčůraní. Byla jsem na začátku druhého kolečka. Už to bylo lepší. Rozhodně ne tak strašný jak na začátku. Zas jsem běžela zkratkou. Pak zkopce. Pepa (nebo Kopačka( za mnou volala: "počkej!" Ale já zrovna běžela z kopce a nějakým záhadným spůsobem jsem se dostala do tempa. Zpomalila jsem že tedy na tu osobu počkám, ale nechtělo se mi čekat tak jsem zas běžela. Když jsem už viděla učitelku tak jsem zmobilizovala všechny své síly a běžela nejrychleji jak to šlo.