Vstávej!
Chrr, chráp, chrr, chráp ... chrr...
" Míšo! Vstávej! " "Mmmmmn." A o chvíli později zas: " hééj! Míšo! Vstávat! " Rozeznala jsem hlas svého přítele. Otočila jsem se na druhý bok a spala jsem dál.
Asi dvacet minut na mě volal: " Míšo vstávej!" Nejdřív potichoučku pak hlasitěji a nakonec řval. Nasraná jsem se probudila. " Ještě jedno slovo tak se opravdu NAŠTVU, vstanu a vyhodím ti ty cigarety z okna! " Míšo..." ke " vstávej "se nedostal , protože jsem opravdu vstala. Já svoje sliby plním. Namířila jsem si to do jeho pokoje uviděla jsem cigarety a zapalovač. Natáhla jsem se proty cigarety a zapalovač a jedním pohybem jsem je hodila do koše. Po chvíli šel přítel do pokoje a: " kde mám cigarety? " " Splnila jsem svůj slib." Usmála jsem se. " "Sakra proč já to jedno slovo říkal ... " " Mohlo to dopadnout i hůř. Mohla jsem ti vyhodit i mp3. Ale neudělala jsem to protože vím jak jsme oba ZÁVISLÍ na hudbě. Někdo je závislý na heráku, my jsme závislí na hudbě."
Šla jsem do ložnice že si ještě půjdu lehnout kdy v tom mě přítel ze zálohy přetáhl polštářem. Taky jsem si vzala polštář. Nechť bitva započne! Zařvala jsem a dala jsem příteli polštářem přes hlavu. Prásk! Třísk! Zmlať! Hahahaha! Odvetáá!
V pokoji to vypadalo jak v čistírně peří. Peří bylo všude. Po skončení bitvy: " Mě se to nechce uklízet ... " Zasténal můj přítel. " To neřeš uklidíme to později, ale nemysli si že to budu uklízet jen já a ty si budeš válet šunku! Z úst mého přítele vzešlo jen jedno slovo: " Sakra... "
Komentáře
Okomentovat