Nejen zájmový blog

Kráčím jsem na jaře po ulici a nemám cíl. Jdu kolem CéDé obchodu.Jdu dál a vidím obchod s hadrama a Bárbínu Ohyzdnou (Tak se ta holka skutečně jmenuje. Je to bárbína v hlavě má prázdno.Jenom debilně kecá s jinými bárbínami (alias svými kamarádkami). Zajímá se o módní trendy a živí se nízkokalorickými hnusy ze kterých bychom my normální lidi chcípli než bys řekl pogo. Na hlavě má tunu mejkapu který by jí spolehlivě ochránil před výbuchem atomovky. Bůh jí výstižnější jméno nemohl dát. Jo a docela by mě zajímalo proč je tak špekatá když se živí nízkokalorickými hnusy a proč je tak ohyzdná když má na ksichtě tunu mejkapu). V kapse mám stovku ani nevím proč. Beztak jí budu muset utratit za ty hnusy kterým se říká "obědy ze školní jídelny," ale pořád je to lepší než ty nízkokalorické hnusy kterými se živí Bárbína Ohyzdná. Mý oči jsou zpomalený před očima se mi promítne výloha cédé obchodu a ja zjistím že... ... "Tý jo! Nová jarní kolekce! Rozběhnu se rychlostí světla k CéDé o

Večer jsem šla spát asi v deset. Ne to není pozdě to je normálka. Chrr, chráp, chrr,chráp. Ozývalo se z pokoje. Byla jsem v polospánku a dělala si starosti s tím že mě někdo vzbudí. Když tu v tom bum! spadla jsem z postele - slyšela jsem výbuch a z kuchyně se ozvalo křach. Taky jsem slyšela hlas nejznámějšího bezdomovce z celého města : "Hahahaha cíga mi padaj přímo do ruky!" A z balkónu se ozvalo: kurva! Ale přes ten neznámý zdroj výbuchu to nebylo moc slyšet. A že táta umí nadávat pěkně hlasitě! O chvíli později se otevřou dveře a v nich stojí táta s napůl troskoidním a napůl pobaveným výrazem. "Hm, vypadá to že už tě asi nemusím budit." Tak ne asi probrala jsem se tím pádem s postele."A co se to stalo?" Zeptám se. "V továrně to bouchlo." Odpoví mi táta. "Pamatuji si na to premiéra byla když jsem byl malej. Tenkrát jsem taky spadl z postele jako ty.Pojď na snídani" Vyhrabu se z postele tedy ze země a došourám se do kuchyně. "

Troska Skočdopole je moje vymyšlená postava. Vím že má zvláštní jméno byl to záměr a taky kdo by chtěla aby jeho postava měla nějaké nudné obyčejné jméno? Vede (ne)obyčejný život. Poslouchá rock,punk, punkrock atakdál. Budou tu mikro příhody co se jí staly. Šla jsem do školy. Pěšky. nechtěla jsem aby mě revizor přivázal k sedadlu. Vždycky když si zapomenu tramvajenku (a že se to stává podezřele často!) tak když mě načapá revizor ( to se taky stává často) tak hned vyběhnu z autobusu a začnu zdrhat. Úplně sprintovat rychlostí světla. O pár sekund později vyběhne z tramvaje revizor. Nechytí mě. Ještě že není sportovec. Ty moje předrevizorské sprinty se staly tradicí. Je to jedna z jistot. Když běžím tak všichni lidé okolo začnou řvát: zdrhej, zdrhej, zdrhej, zdrhej! Ale zpět k věci. Jdu do školy v uších sluchátka. Je kosa jak trám. Najednou projdu kolem parku a u sloupu vidím holku s fialovou aktovkou. Přijdu blíž, ale holka už tam není. Jdu dál a vidím Kocourkovou (nasranou důchodkyni) j

Nikdo k doktorům nechodí rád. Nebudeme si NIC nalhávat. Praktického lekáře nemám moc ráda. Kdo by trdloval v čekarně když může jezdit na skejtu? Áno výtečně. Nikdo. Ne že bych se doktorů bála, ale nemám ráda tu atmosféru. Je nasaklá dětmi co se báli, nudili, řvali atd... Vycházejí duchové ze zdí (nikdo neví jak se tam dostali a jak dlouho tam jsou) a zatínají do vás své drápy. Ale to nic není u zubaře je hustota atmosféry vyšší. Ne na rovnátkách, ale na sálku a jiných krutých místech. Ale proč jsem k tomu doktorovi šla. Kvůli očkování. Očkovat mě je radost. Fakt, vážně. Je mi znám jeden případ kdy museli jednomu člověku držet při očkování každou končetinu. Čtyři lidí v čele s hlavní stokilovou chlupaticí. Jestli psak jste ten článek taky četli?

Olálá první hudební článek je tu! Dřív jsem se k němu neodradila, protože nevím jestli by ty moje žvásty někdo přežil. Takže si držte klobouky... A co dvě podobné si? No písničky. Já vím je to starý, ale mně to nedá. Všimněte si že obě písničky mají docela dost podobný začátek. Název to stejný nemá že jo. Jinak by to bylo moc nápadné. Fixa tam taky má často "rape me," ale Kurt (tenisovej hahaha) to prostě vyslovuje zpívá líp. (Vypsaná fixa Pro ty dvě u baru No burp 1994) (Rape me- Nirvana- In Utero) U videa je jen blbej obrázek alba. Jinej zvuk, má to občas skoro stejnou kytaru. Nejspíš Márdi při skládání poslouchal "Rape me" od Nirvany. A to je k tomu asi tak všechno. Jen nechápu proč to tu píšu, když můžete posoudit sami. Tak tedy... posuďte sami. Vlastně si ty písničky jsou podobné jen trochu anebo neumím psát o hudbě ta druhá možnost je pravděpědobnější... Přeji příjemný poslech. Tak co jak se mi to nepovedlo?

Když jsem se podívala na téma týdne " Já věřím na víly a jo a jo!" tak jsem dostala záchvat smíchu. Pamatuji si že já na víly nikdy nevěřila jenom jako malá na trochu na zoubkovou. Nebavily mě ani princezny. Rodiče se mě x krát ptali: "Chceš se dívat na popelku?" "Ne!" Toť má reakce a tak to bylo vždy. Podobné to bylo i s bárbí princezna atd... Nechce se mi tu to rozepisovat. Jsem líná (ano já se klidně přiznám!) a těch "kravinek" je strašně hodně. Já radši české pohádky jako maxipes Fík, Mach a Šebestová... Na to se můžerte dívat i kdyby vám bylo padesát. Jsou prostě dobré.... Nevím co je na vílách krásného. Taková kytara nebo čokoláda je mnohem hezčí. A jo a jo! Nedávno jsme byli na oslavě u jedné známé a ta má čtyřletou holčičku. A ta holčička dostala vílu. A máma: " Nebude mít v tom to dítě bordel ? Nebude si myslet že víly skutečně existují? " Za sebe si teda myslím že ne. Buď ho o tu "iluzi" připraví rodiče nebo na to př

Včera jsem byla v atletice. Přijdu tam kámoška nikde (měla jsem si s ní totiž sraz) jediné co se mi chtělo bylo otočit se na podpatku a zdrhnout zase domů. Ale nakonec přišla. Pozdě ale přece. Měli jsme běhat 2x 500m. Minule jsem to zaběhla docela dobře ovšem teď jsem se chtěla po tom prvním kolcu na to vykašlat. Naštěstí tam byla nějaká jiná trenérka než minule takže my noví jsme mohli běhat jen jedno kolco. Hádete jak se sem rozhodla. V té atletice jsme vlastně běhali na různé spůsoby a vzdálenosti. A hráli jsme vibišu (vibíjenou). Pak jsme se měli na závěr rozklusat 2x 400m. Běžela jsem s kamarádkou a taky jsem s ní kecala že ano. Běžíme první kolečko: Já: "My běžíme strašně pomalu" a zrychlím. Kámoška: Neběž tak rychle pak nebudeš moct. Běžíme druhé kolečko: "Jáužnemůžu!" Kámoška: "Já ti to říkala neměla jsi běžet tak rychle." Po doběhnutí: "Je ze mně oficiální chcíplina..." Kamarádce jsem svatosvatě odpřísáhla že na atletice mě viděla podruh

Chčije a chčije to slyším pořád, chtělo by to nějaký nápad, na blogování. Múzo? Kde jsi? Do školy už chodím nějaký ten rok, avšak nezměnilo se tok lepšímu ani o krok. Mám já to ale třídu :( ! Z adapťáku ses vrátila, no žádná sláva to nebyla. (o den později) Jupí slunce visvitlo! Depka je pryč!

Nejsem šíleně dospělá. Nejsem vůbec dospělá. Jsem dvanáctileté dítě které toho o světě moc neví. Jak se ta dospělost vlastně ale, pozná? Je vám osmnáct? Dokážete se postarat sami o sebe (a o někoho jiného)? Umíte řešit problémy? Jste zodpovědní? Jste sklerotik? (Jakože pořád někde necháváte, strácíte věci). Umíte zacházet s financemi? Neláká vás podpálit školu? Chodíte včas? Okay, nyní si udělám takový test. Je mi osmnáct? Ne je mi dvanáct. Dokážu se postarat sama o sebe? Trochu jo ale, kdybych byla úplně samostatná tak bych přece nemusela bydlet u rodičů. Dokážu se postarat o někoho jiného. O dítě asi ne (nezkoušela jsem to). Kočka, pes to by šlo dám jim nažrat pohraju si s nima, dám jim vodu a vyvenčím psa. Ale už mu nedokážu vytáhnout klíště a zajít s ním sama na veterinu. Umíte řešit problémy? Jak které. Jste zodpovědní? Tak padesát na padesát. Jste sklerotik? Ano pořád někde nechávám svoje věci.Tak například. Měla jsem odjet z Prahy domů a už jsme byli na hlaváku když jsem si vzp

Na blogu od Mňukly&Vymňoukly jsem viděla projekt "Čaje s Múzou" Chvilku jsem váhala jestli se zúčastnit či ne. (Můza bude zobrazena tučně já normálně). Normálně jsem se sprchovala když jsem (pink!) dostala jsem nápada po chvíli (pink!) další. Když jsem z vany vylezla a byla na prahu svého pokoje a chystala se zmáčknout světlo když jsem si vzpomněla že už vlastě ani nevím co mě to napadlo. "Já tu Múzu asi zabiju." Sednu si k psacímu stolu a za mými zády se ozve: "To bys neměla dělat. Mimochodem jsem ti ty nápady už vrátila zpátky ověř si to." "Jo opravdu tam jsou." To jsem hodná, co?" Po chvíli se vzdám a řeknu: "No tak dobře jsi." "Já věděla že to řekneš. Mimochodem díky tomu že tu jsem a že jsem, že tu s tebou kecám a že jsem si na tebe udělala čas se můžeš účastnit projektu "čaje s Múzou" a tos mi ještě zapomněla poděkovat za srpen..." " Múzo!!!" Vybuchnu a začnu řváát. " Ticho, uklidni s

Jela jsem od někud někam na skejtu. Najednou jsem se ocitla na chodníku před kaufem. Tam jak je ta zástávka. Vždyť víte co myslím! Tu se ke mně najednou přitočil nějaký chlap byl opilý a zhulený kdoví čím. Viděla jsem kolem sebe všechno černobíle, ale vím že ten chlap měl rudé rty. Rtěnka. To je ten chlap buzna?V ruce měl nějaký sáček . Chvilku jsme spolu vedli docela divnou konverzaci a potom řekl: "Dovol mi abych ti tady na téhle hnusné šedé zastávce před tímto hnusným šedým kauflandem v tomto hnusném šedivém městě píchnul do žíly heroin pak tě znásilnil potom ti podřezal žíly a nakonec utekl." Ano. V tom sáčku je heroin. "POMOC!!!" Začnu řvát. na zastávce je hafo lidí, ale zdá se že mně nikdo neslyší. Nebo jsou ti lidi tak blbí že je jim jedno jak se tu skoncuje s jedním životem? Budou jen tupě zírat a nakonec se divit. Jak může mě když řvu nikdo neslyšet?! Když řvu já tak to jde slyšet na celé sídliště kde bydlím. Jednou jsem takhle začala řvát a z bytu pod náma

V minulém dílu jste se dočetli až tam že Kamil šel s Kopačkou na pivo. Najednou dostal blbou náladu tak se s Kopačkou (tram-ta-da-dá) zhulil... Minulý díl si můžete přečíst tady a první tu . Když jsem se teda s tou Kopačkou zhulil tak mi bylo tak dobře že jsem na plný plíce začal zpívat (rozumějte takový ten hlasitý zpěv který umějí jen opilci). "Svět je tak náádhernej! To víš že jóó- lepší místo ani neznám!" "Je těžké znát lepší místo." Vyjádří se k tomu co tu řvu na plný plíce Kopačka. Po nějaké době jde radši Kopačka radši domů. Vypil jsem totiž nějáké to pivo a vykouřil nějaké to cígo že ano. Je deset hodin večer a já jedu domů. No úplně nejblíž to nemám jenom asi nějáké asi čtyři kilometry a půl. Jsem pět metrů od domu když v tom znenadání se srazím s nějákým borcem co má hořící palici (rozumějte nepodpálil si vlasy, ale má je zrzavé). Srazil jsem se s ním kolo na kolo pneumatika na pneumatiku. Hořící palice měla z kola osmičku. Takže hned: "Tys mi zni