O doktorech a čekárnách

Nikdo k doktorům nechodí rád. Nebudeme si NIC nalhávat. Praktického lekáře nemám moc ráda. Kdo by trdloval v čekarně když může jezdit na skejtu? Áno výtečně. Nikdo.

Ne že bych se doktorů bála, ale nemám ráda tu atmosféru. Je nasaklá dětmi co se báli, nudili, řvali atd... Vycházejí duchové ze zdí (nikdo neví jak se tam dostali a jak dlouho tam jsou) a zatínají do vás své drápy. Ale to nic není u zubaře je hustota atmosféry vyšší. Ne na rovnátkách, ale na sálku a jiných krutých místech. Ale proč jsem k tomu doktorovi šla. Kvůli očkování. Očkovat mě je radost. Fakt, vážně. Je mi znám jeden případ kdy museli jednomu člověku držet při očkování každou končetinu. Čtyři lidí v čele s hlavní stokilovou chlupaticí. Jestli psak jste ten článek taky četli?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na seznamce je přece lehčí vytvořit si falešnou identitu než na blogu, ne?

Mamčina známá přede mnou pomlouvala na své oslavě celé své okolí. Na každého si něco najde. Mluví cosi o tom, že se na netu seznamovat nechce... Nevnímám, protože to pomlouvaní mi dělá z mozku karbanátky (Řekni, jó řekni, jó řekni mi to do očí, kde je problém, co ti vadí? Já nad sebou nebrečim...). " Aňa s tím má zkušenosti. Našla si na netu frendíky..." " Ale já se na internetu (konkrétně na seznamce) s nikým seznamovat nechci. Našla jsem tam profily lidí co znám a lhali jako když tiskne. " Co jsem se seznámila s těmi lidmi. Pokaždé mi to vyšlo. Na seznamce je přece lehčí vytvořit si falešnou identitu než na blogu, ne? Protože na seznamce nemusíte nic moc psát, kdežto na blogu píšete články, které by měl v ideálním případě někdo číst. A o každém člověku nám jeho blog něco řekne. Když narazíte na dobrý blog, tak komentujete články a vracíte se tam. Autor to uvidí a řekne si: hele ta má dobré názory. K té si zajdu číst. Komentujete si články a autor si zase řekne: &q
Další informace

Podruhé a naposled

Včera jsem byla v atletice. Přijdu tam kámoška nikde (měla jsem si s ní totiž sraz) jediné co se mi chtělo bylo otočit se na podpatku a zdrhnout zase domů. Ale nakonec přišla. Pozdě ale přece. Měli jsme běhat 2x 500m. Minule jsem to zaběhla docela dobře ovšem teď jsem se chtěla po tom prvním kolcu na to vykašlat. Naštěstí tam byla nějaká jiná trenérka než minule takže my noví jsme mohli běhat jen jedno kolco. Hádete jak se sem rozhodla. V té atletice jsme vlastně běhali na různé spůsoby a vzdálenosti. A hráli jsme vibišu (vibíjenou). Pak jsme se měli na závěr rozklusat 2x 400m. Běžela jsem s kamarádkou a taky jsem s ní kecala že ano. Běžíme první kolečko: Já: "My běžíme strašně pomalu" a zrychlím. Kámoška: Neběž tak rychle pak nebudeš moct. Běžíme druhé kolečko: "Jáužnemůžu!" Kámoška: "Já ti to říkala neměla jsi běžet tak rychle." Po doběhnutí: "Je ze mně oficiální chcíplina..." Kamarádce jsem svatosvatě odpřísáhla že na atletice mě viděla podruh
Další informace

Všechny cesty vedou do Parku

Obrázek
Ať jste kde jste můžete počítat s tím, že aspoň jednou za den dojdete do Parku. My tam došli minimálně dvakrát. Písečná, Pálava, Park, náměstí křižovatka Míru ( v mapě je to značené jako náměstí, ale vypadá to jak křižovatka), zámek (renesanční) a zámecký park, nádraží, náměstí s vodotrysky, sídliště Sever a Písečná, zkratka z Písečné přes sídliště, labutě, Podlesí, studánka (kde je napsané Sestřenčino číslo), gymnázíum, základka, učiliště, plácek u Božky (je tam socha B. Němcové), cesta kolem palírny k Pálavě, tribuny (už je tam bohužel plot) a obchod s látkama on totiž někdo nad to látky napsal omamné . Mamka se tomu smála pět minut v kuse (škoda, že nemám použitelnou fotku). A taky vím, kde bydlí florista a to se vyplatí :-D. Prý jsem prošla celé Blansko. Celkem si pamatuju kde co je, takže kdybych měla dojít od nádraží do Parku tak tam dojdu a pocestě si budu pískat. "... ale v Česku jsou celkem levné cigarety." " A kolik stojí v cizině?" " Cože jakej kolí
Další informace