Nejen zájmový blog

"Nesmíš se stýkat s cizími lidmi." To je věta kterou často slyším od rodičů. A dneska jsem ji slyšela zas. Šli jsme totiž s kámošem z kytary a potkali jsme jednoho týpka. Týpek viděl že máme kytary tak chtěl ať něco zahrajem. " Ale když my toho moc neumíme." (Překlad: dopoustili bychom se zločinu.) Tak jsem mu pučila svoji chtěl. Že prý nám něco ukáže. Týpek hrál na kytaru líp jak my dva dohromady a to měl jen dva prsty. Užasle jsme s kámošem hleděli. Říkal že si některé písničky skládá sám. Kdo nemůže sám pomožme mu tam. Prej seděl v chládku tam měl času na kytaru dost. Taky mi říkal jak si vylepšit kytaru a když jsem se ho zeptala kde to ví tak se usmál a řekl: " Tuž, já jsem cikán já nastrojům rozumím." Tak někdy vyzkouším. Samovzřejmě že nás viděla mamka takže později následovala přednáškou na téma nesmíš se stýkat s cizími lidmi. Ale vždyť to je na životě jedna z nejlepších věcí že někoho potkáte někoho zajímavého... Jednou jsem zkoušela jeden trik a

Jeme s dobou wifina je skoro všude. A proto se já v restauracích nudím. Protože šeci farájí na mobile. Někdo by řekl ať si taky koupím ten strašně chytrej telefon. Nic proti nim nemám, ale hned bych ho někde (nezáměrně např. na skejtu rozflákala). Když jdeme někam do restaurace všichni hned vytahují mobily. A já se nudím. A když řeknu ať si třeba zahrajem slovní fotbal tak mi řeknou mám tu něco rozdělaného na mobilu. Lidi to se neumíme bavit bez elektroniky nebo co?! Umíme ale stejně by to molo být... lepší. Dnešní doba je prostě moc přetechnizovaná.... Kdo si to myslí taky ať zvedne ruku...

V novinovém článku se píše že žena žaluje spisovatele že se poznala v jedné z postav. Soudkyně neví o čem se jedná a přijde jí to absurdní když u nás vychází komiksy typu zelený raul (komiks o politicích z reflexu). Tak nevím kdy si mě najde Bárbína Ohyzdná a Pepa a chytnou se semnou (přes držku mi asi nedají jak je znám). A když se tak zamyslím tak Pepa o blogu ví takže si to tu asi čte a vůbec nevím kdo všechno to tu čte, ale mazat nebudu. Nemám důvod. Z těch dvou o kterých píšu výše nejsem zrovna nadšená když mě ta jedna moralizuje a ta druhá říká že jsem prase co má jen dvoje kalhoty a vůbec nejde s dobou. Ale musím uznat že ty dvě mi k něčemu přeci jen jsou. Je z nich dobrý materiál do Trosky :D. A ty Bárbína je taková barbína a Pepa tokový na mě nasraný moralista že mi nikdy nedojde materiál. No někdy přece jen asi jo, ale není to v dohlednu.

A kurva. Už je to tu zas. Už mě zas přišla moralizovat. Má plnou hubu keců že já jsem ta špatná. Říká: " Definuj mi život normálního občana." Neříkám nic. Už hodně dlouho tu otravuje vzduch, jako hejno much. Musím zdrhnout. Dneska mě naštěstí neotravuje protože mám jarní prázdniny. Tu bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Taky se vám z výchovných keců dělá špatně ? Normální. To je teda blbé slovo. Škatulka. Zasraná škatulka. Existuje vůbec něco co je normální ?!

Jen tak si klidně sedím a jím. Nevím co zde dělám, ale sedím u stolu se šprty a moralisty. Co se to jako děje ?! Baví se o věcech které já neznám a tak se furt ptám "coo?" a "cože?" a vůbec v těch se tématech se nevyznám a jsem mimo. Najednou se ozve Pepa: "Trosko, víš, kdybys pořád nebásnila jen o té svojí hudbě tak bys možná byla chytřejší." Najednou se Pepa zvedne a já taky. Stačím jen procedid skrz zuby: "Tos přehnala ty svině." A už leží na zemi. Dám Jí přes hubu Syčím na Ni: " Do hudby se mi srát nebudeš jasný ?! " "Hej vy dvě! Přestaťe už !" Řve na nás učitelka. Teprv až teď jsem si vzpomněla že nás čumí celá jídelna a i učitelé. Vstane jedna učitelka a chce nás dostat od sebe, ale já se jí jen směju do ksichtu. Uvidí to jeden učitel co ho máme na počítače. " Klid já tam zajdu." " Trosko pusť ji." Promluví na mě naprosto, ale naprosto klidným hlasem ten učitel. A tak jí pustím. Víte, některé učitele

Varování. Dnes je to trochu sprotší. Jen ať víte. Jen si tak o přestávce válím šunku když se najednou stanu svědkem strašně ynteligentní debaty (uši slyšely, oči viděli). Barbína Ohyzdná povídá dalším barbínám: " To je nějaký divný já moc nejím a jsem "tlustá" (ty úvozovky jsou opravdu na místě byla normální tak průměr) a ta Troska je tak "hubená" (normální). "Víš ona je na prkně pečená, vařená a v kotli rovněž tak." Sladce se na ní usměje Ajťák (aby bylo jasno nic s ní nemá jen ji chce naštvat). "Cože ona se vaří v kotli?" "Ne, zrovna tenhle kotel jsem na mysli neměl..." .... O chvíli později vidím Bárbínu Ohyzdnou jak se ptá svých kamarádek jak to Ajťák s tím kotlem myslel. Nedokážou na to přijt a já se začnu úchylně smát. .... O pár týdnů později tvrdnu na hodině tělesné výchovy. Jelikož mám zlomenou ruku tak sedím na lavičce a poslouchám zámky a tak. Při jedné písničce začnu řádit. "Trosko! Přestaň řádit!" Tak jo. Pa

Všechno má svůj čas a spěchat nemá cenu klidně si můžeš další pivo dát... Tohle je na nějakou dobu nápis poslední, ale už mám vyhlídnuto několik dalších.

Jen papír. Papír kvůli kterému rodiče šílí nebo brečí radostí jakého to doma mají studentíka. Samovzřejmě se tu nehodlám rozkecávat o svém školním prospěchu. Ale, myslím si že, je dost jedinců kteří nemají samé jedničky. Třeba trojec v šesté třídě. Tak jako já. Ale jsou to jenom čísla a rodiče a žáci si z těch čísel mají vyčíst jak co umí. Pro žáka je to celkem lehké, ale pro rodiče ne. A proč se vysvědčení nepíšou tak že se hodnotí slovně? No uznejte že: Když je něco potřeba spočítat Aňa se s tím porve. Ve zbrklosti dělá spoustu chyb a podle toho ty písemky vypadají. Než: Matika tři. Od první do třetí třídy jsem měla možnost být takhle hodnocená. Bylo to lepší. Rodičům ten papír řekl víc a děti se většinou nemusely stresovat s tím že je někdo za špatné vysědčení třeba zmlátí ( já osobně nikoho takového neznám, ale určitě někdo takový na světě existuje ). Ale cizí lidi se na vaše vysvědčení dívají s nadhledem a možná ho i pochválí ( zdravím mamku od Kopačky ). Ne jako táta: " Já j