Jen čísla

Jen papír. Papír kvůli kterému rodiče šílí nebo brečí radostí jakého to doma mají studentíka.

Samovzřejmě se tu nehodlám rozkecávat o svém školním prospěchu. Ale, myslím si že, je dost jedinců kteří nemají samé jedničky. Třeba trojec v šesté třídě. Tak jako já. Ale jsou to jenom čísla a rodiče a žáci si z těch čísel mají vyčíst jak co umí. Pro žáka je to celkem lehké, ale pro rodiče ne.

A proč se vysvědčení nepíšou tak že se hodnotí slovně? No uznejte že:

Když je něco potřeba spočítat Aňa se s tím porve. Ve zbrklosti dělá spoustu chyb a podle toho ty písemky vypadají.

Než:

Matika tři.

Od první do třetí třídy jsem měla možnost být takhle hodnocená. Bylo to lepší. Rodičům ten papír řekl víc a děti se většinou nemusely stresovat s tím že je někdo za špatné vysědčení třeba zmlátí ( já osobně nikoho takového neznám, ale určitě někdo takový na světě existuje ).

Ale cizí lidi se na vaše vysvědčení dívají s nadhledem a možná ho i pochválí ( zdravím mamku od Kopačky ). Ne jako táta: " Já jsem byl prémiant." Hola hou tvoje dítě premiant není. Ve škole se sic snaží ( kdo chce může si to dát do uvozovek ) , ale jen do té míry aby si taky stihlo ten život užít když ho má.

( Fotka mého vysvědčení z třetí třídy nebude, páč stávkuje foťák ).