Nejen zájmový blog

Před chvílí jsem se dozvěděl, že nic neumím a jenom tu sedím a plýtvám svým životem. Jsem amuzikální. Když hraji i moje kočka odchází. Počkat! Odcházela. Jsem totiž naprosto nezodpovědný a neumím se o nic starat. Na výkresech mám otisky prstů místo podpisu, koncerty nepořádám, protože bych zapomněl, že nějaké pořádám a nežebrám, protože na to nejsem dost atraktivní. A tak sedím v práci (jen sedím pro mou neschopnost po mně radši nikdo nic nechce) a hledám smysl života. Počkat! Už to mám! Mohl bych zkusit psát. Snad to s tím třesem v rukou zvládnu. K psaní potřebujete jen papír, tužku a místo k psaní. Ale když sedím nad papírem, zjišťuji, že jsem na něco zapomněl. Ano nápad! Nápad to chce! Ale co vymyslet ? Prý už bylo všechno jednou napsané. Zkusím se podívat z okna a kolem sebe. Po stěně leze moucha. To je mi zajímavé! Nikdy předtím jsem ji tam neviděl ( a s jeho zrakem ani vidět nemohl)! Ale uznejte, že moucha mi na celý text nevystačí. Musím se zmínit o tom, že se na té bílé stěně u...

Vstávám. Ale ne s nechutí jako obvykle. Ačkoli je půl páté ráno, v místnosti je pár proužků slunečního světla. Radši se procházím, protože obličeje lidí vypadají, jako kdyby jejich majitelé dostali medaili za negaci. O tichu se mluvit nedá, přesto je tu klid. Mezi lidmi kteří se vrací do postele, je dost těch, co si uchovávají vzpomínky z koncertů. Atmosféra se ale pamatuje dost špatně, když bude jen pořád skáčete ve předu a ani jednou se nepodíváte, jakže vlastně kapela hraje. Ti co se vrací domů z noční, se těší na postel a nemusí si pamatovat skoro nic. Lidé jsou rozespalí. Nekontrolují se. Neberou se tak vážně jako obvykle. Výjimečně nehledí na to, co si o nich kdo pomyslí. Černé stíny a ospalý sluneční svit. V trávě mezi ranní rosou jedovaté kapky smogu. Ptáte se proč se na přírodu nedívám víc? Kde se na ni mám dívat, když podlehla panelovým domům pro horníky a průtahu Frýdkem - Místkem? Opilci místo stromů teď můžou objímat leda tak nový supermarket. Čím víc je hodin, tím jsou u...

Dneska v ordinaci byl za mnou člověk, který tvrdil, že hudba léčí. Prý je najednou šťastný a plný energie. To určitě. Maximálně si zničí sluch. Co bude potom dělat? Zabije se? Podle mě je to naprosté šarlatánství jako různé babské rady. Taky se tvrdí, že se dá léčit smíchem. Pff. V tom případě mě tu není potřeba. Taky jsem se nezasmál a žiju. Jednou půjdu do lékarny a koupím si tam gram hudby či smíchu. Nereálná představa a taky otravná. Nechci pořád poslouchat nějakou protivnou hlasitou hudbu. Funguje jenom jako placebo. Jsem nadšen, že bych na ulici lidem přestřihával sluchátka... ( Tohle drabble je ironické. Na věc mám stejný názor jako Enitas - číst můžete v komentářích.)

Barcelonská banda hrající hardcore, založená v roce 2009. Oceňuji, že když jsou ze španělska, tak zpívají španělsky. Doslýcháme se o nich v roce 2010, když vydávají své první demo. Druhý počin má název EP Tots Sants. Konečně můžu slyšet něco rychlého, dravého a energického ze španělské garáže. Pank smíchaný s hardcorem bez nánosu metalu. Něco mi říká, že to bude mnohem větší sranda než SKA-P. EP je o trochu víc energičtější než demo, protože se kapela přiklání k hardcoru. Je tedy logicky kratší. Zpěvák ale lépe řve a I ta kytara tam lépe vyniká. Ale každá nahrávka je energická jinak. Mohli to na ten internet dát v lepší zvukové kvalitě. Horší kvalita zvuku vám ale poslech neznepříjemní. Download

" Kde to jsme? " " Nevím, asi jsme se ztratili." Jme naprosto v klidu. Ne jako malé děcka, když se ztratí. Míjíme lidi, věci, lavičky, zvířata, ulice a víme jen to, že jsme v česku. Všude jsou totiž české cedule a slyšíme češtinu. Všechno pozorujeme s nadšením a zájmem. Vůbec si nevšímáme nudných lidí okolo. Ano, jste lidské bytosti toužící po lidském teple, máte rodinu a psa, ale nemusíme vás znát všechny. Procházíme temné uličky. Bezdomovci, socky, feťáci, a podobná individua. Doma vám říkají, že se nemáte bavit s cizími lidmi, ale právě tak se můžete dobře pobavit a někoho poznat. Nevnucují vám tu umělou sluníčkovou pohodu. A můžete se flákat, kašlat na noční klid a i v zimě nejste nahraní a můžete zapadnout někam do tepla. Kdysi tu stála čtvrť. Dneska je tu jen polorozbořené místo. Mezi posprejovanými troskami domů tu bují vegetace a občas tu po kololejích projede pár vlaků které tu radši ani nezastavují. Lidi se asi bojí, že tu najdou pár mrtvol. Chodíme po mě...

Jsem nadšená, že konečně držím v ruce cedlo frýdecko-místecké hardcore-punkové bandy která se nestihla rozpadnout v době, kdy jsem nevěděla, co to pank je, nebo si myslela, že kdejaká popová rychlokvaška je lepší. Pozitivní písně tady nehledejte. Kanál spolu s Arabem řve o životě, lidech a penězích z té negativní stránky. A to naštvaně, rychle a upřímně. Bez (sebe)lítosti. Protože kdo se lituje, skončil. Doufám, že jste neočekávali, že budou zpívat milým hláskem. Proč vytahovat jeden text, když jsou dobré všechny? Možná si některé oblíbíte víc, protože se s nimi můžete ztotožnit. Nebo prostě jen rozumíte tomu o čem řvou. Takže jestli vás kapela, o které právě čtete, zajímá běžte si ji poslechnout na bandzone . Vadí mi, že se někdy v textech objeví anglické slovo, ale musím brát v potaz fakt, že by se to v češtině nerýmovalo. Na cédéčku není prázdné místo, bubny a kytary zní skvěle. Jsou rychlé (takže ideální tempo pro relaxaci). A zpěv taky většinou nezpomaluje. Nemůžu vytknout, že tám...

Opakuje se to každý rok. Na závěr roku se sejde pár lidí. Na tom není nic špatného, aspoň nesedí u počítačů a nepíšou si přes internet. Jenže, když pak se rozkecají o svých novoročních předsevzetích, tak začínáte litovat toho, že tam sedíte. Že si nevyberou nějaké téma které vám sice normálně leze krkem, ale dneska by vám nevadilo. Mohli byste se vysmívat celebritám. Tomu že lidé neumí číst dlouhé články. Třeba vás pošlou pryč, protože předsevzetí musím zhubnout/ přestanu kouřit jsou nudná a vám z pusy lezou předsevzetí, že se stanete psychologem, pošlete někoho na Nuselský most a donutíte ho ať skočí. Nejste sadista ani magor. Jestě chvíli posloucháte nudný rozhovor a pak se zvedáte a odcházíte. Novoroční předsevzetí mi nevadí. Vadí mi, že o tom někdo moc kecá. Neměli by si spíš lidi dát nohy na stůl a vymýšlet zebříček nejlepších desek? Nebo se něčemu zasmát? Nebo prostě jen dělat cokoliv jiného a užitečnějšího?