Časopis

Před chvílí jsem se dozvěděl, že nic neumím a jenom tu sedím a plýtvám svým životem. Jsem amuzikální. Když hraji i moje kočka odchází. Počkat! Odcházela. Jsem totiž naprosto nezodpovědný a neumím se o nic starat. Na výkresech mám otisky prstů místo podpisu, koncerty nepořádám, protože bych zapomněl, že nějaké pořádám a nežebrám, protože na to nejsem dost atraktivní. A tak sedím v práci (jen sedím pro mou neschopnost po mně radši nikdo nic nechce) a hledám smysl života. Počkat! Už to mám! Mohl bych zkusit psát. Snad to s tím třesem v rukou zvládnu. K psaní potřebujete jen papír, tužku a místo k psaní. Ale když sedím nad papírem, zjišťuji, že jsem na něco zapomněl.

Ano nápad! Nápad to chce! Ale co vymyslet ? Prý už bylo všechno jednou napsané. Zkusím se podívat z okna a kolem sebe. Po stěně leze moucha. To je mi zajímavé! Nikdy předtím jsem ji tam neviděl ( a s jeho zrakem ani vidět nemohl)! Ale uznejte, že moucha mi na celý text nevystačí. Musím se zmínit o tom, že se na té bílé stěně udrží. Že vlivem gravitace nespadne dolů. A aby to bylo poučné čtení, tak v článku zmíním, co to ta gravitace vlastně je a jak funguje. Ještě se zeptám celebrit, jak se jim líbí mouchy. Vidíte, správné zpravodajství se na věc má dívat z různých úhlů.

Potřebuji víc zpráv. Zase jsme u nápadu. Opět se rozhlížím kolem sebe. Chce to psát o obyčejných věcech. Všude kolem je tolik oduševnělých řečí. Kdo se v tom má vyznat? Recenze na co se podívat v televizi. Zrovna píšu recenzi na Babovřesky a na jednoduchou veselou hudbu a romantické knihy. Nudné zajímavosti. Povídky a příběhy, protože všichni si rádi čtou. Líčení, aby měl někdo pocit, že to skutečně prožívá. Názory a fejetony rovnou z hospody. Spousta nadávek a prskání na všechno kolem. Rozumím svým čtenářům! Recepty na jídlo a zprávy které můžou strávit. Rady do života a něco jim vykouzlí úsměv na tváři. Vykřičníky všude, důraz na pocity. I autisté je budou prožívat! Tréninky paměti a okénko do reality. Když si občas vyjdu ven, tak ať je to zaznamenané.Třeba dnes jsem procitl a zjistil, jak nám svět zhrubl. Určitě má na tom podíl to, že se neučíme latinu. Sice nevím jak, ale to už nějak vymyslím. Dále aktuality: Cesta městem je hrozná a děti si neváží seniorů! Tak témata bychom měli.

Netušil jsem, že mi tak jde psaní. Šel jsem s časopisem do domova pro seniory. O časopisy rvačka nebyla. No co, než tam si o berlích pro ten časopis dojdou nebo jim to někdo donese... Šel jsem dál. Nějací lidé mi ty časopisy vytrhli z ruky. Všechny. Třásli se. Asi z nedočkavosti. Nic jsem nedostal, ale třeba na dobré čtení nemají a já nebudu tak zlý abych jim ho nedopřál! V tvářích měli kruté pohledy, na hlavách kulichy. To bylo určitě tou třeskutou zimou. Určitě jen klamou tváří a jsou to hodní, milí, chudí, lidé.

Jsem rád že píšu, že se můj časopis někdo čte a líbí se mu, že to jsou dobří lidé a chtějí kvalitní čtivo!