Představte si zeď
Potkáváme typa se skejtem. Skáče na stromy a zase dopadá na chodník, dělá si rampu z šikmé posprejované zdi, skáče přes popelnice. Jezdí a skáče kde ho jen napadne. Není místo na ježdění? Tak si ho udělej. Troska by tu taky ráda měla prkno, ale to by nám zdrhla. A my bychom jí nedokázali přinutit, ať z toho skejtu sleze. Zrovna se s tím skejťákem domlouvá že si jindy určitě zajezdí. Že tu na ni bude čekat. Musíme jít.
Normálně nedostáváme chvění, když vidíme prázdnou bílou zeď a spreje. Nevím, co to dneska do nás vjelo. Prostě jsme tu zeď začali předělávat k obrazu svému. Sprejujeme šíleně rychle a jakoby v transu. Takže si ani neuvědomujeme, že na nás čumí dav lidí při práci. Přicházím na to, že vlastně většinu věcí děláme se zapálením a jakoby v tom transu. Stejně jako teď. Stejně jako včera, jak jsme hráli na ulici na kytary, zpívali a já třískal do bicích.
Vý-buch. Myšlenky explodovaly a chtějí ven. Chtějí se rozprsknout na té zdi. Myšlenky, hlášky, pseudomoudra, obraz či obrazy. To všechno musí ven. Doufám že to nebude až tak chaotické a že to aspoň někdo pochopí. Ale jsme rádi, že se máme kde vybít, protože by těch myšlenek bylo moc. Ventil. Neříkejte, že nepotřebujete čistku. Neříkejte že se nechcete či nepotřebujete vyřádit. Jsi svobodný? Mrtvá kreativito vzbuď se.
Nachvíli se zaposlouchám do hovoru lidí. Jedni říkají chuligáni, druzí pouliční umělci. Zajímalo by mě, co z toho je blíž pravdě. V každém hloučku lidí nechybí drbny. Ani tady ne. Drbny jsou nekvalitní sociální lepidlo sračkoidní konzistence. " Vám říkám. Ty počmárané zdi jsou zlo."
" Ale pořád lepší cosi nakreslit než zbořit."
Strhlo se to ve slovní b(l)itku. Někdo by rád vše čisté, uhlazené a decentní. Tak jako moje učitelka vytvarky a hudebky. Ty dvě by se měly zvednout zpoza svých stolů a jít ven aby poznali, že umění není čisté, uhlazené a decentní ani svět takový není. Je často chaotický, špinavý a na hlavu padlý. Nikdo nechce mrtvá sterilní města kde se nic neděje. Někdy je ale přecejenom lepší jít, vyprostit se z chlupatý deky a zjistit, co na to štrýt.
Všechno jednou konč aneb to přestalo hořet, spreje došly, myšlenky se zastavily, mozek se zklidnil. " To se vám povedlo." Promluví na nás někdo česky. Proč ne, že. Možné je všechno. Konečně mám pocit že něco dělám. Musíme ujišťovat drbny, že zeď kterou jsme posprejovali je legál. Doopravdy to nevíme. Doufáme v to. Chce se mi spát. Jsem celý špinavý od barev, ale někdo říká, že se to tak nosí. A navíc, mě je to jedno. To dycky když vám chce někdo vnutit nějaké hadry/brýle/něco co se vám nelíbí, tak vždy řekne, že se to nosí. Pche. Na lepší argument se nevzmůžete? Ale proč všechno řešit, když nemusím. Ještě někdo fotí "naši" zeď a jdeme pryč.
P.S. Nic z tvorby na fotve jsem nespáchala já.
Komentáře
Okomentovat