Proč bychom měli vymazat svou paměť

Konečně sem házím tu slohovku. Zde na blogu bude ta "lepší" verze, takže ta verze která je víc do detailů, délší a ...

Téma: Výlet na který nikdy nezapomenu

---

Zbývá nám jedna možnost jen a to vypadnout z toho města ven. Bohužel (nebo naštěstí?) nemáme tolik peněz, abychom nemuseli chodit do práce a cestovali vandrácky stopem po celé Evropě a nakonec se smáli v Amsterdamu.

Jedeme stopem. Jiná možnost není. A můžeme se vrátit kdy chceme, protože mě a zbytek party vyhodili z práce. Už je tu i zákaz volna. Zajímalo by mě kam dojedem. Člověk nikdy neví...

Už tu čekáme hodinu, zmíráme žízní a já si vlasy prohrabuju vlasy tak vytrvale, že mám obavy, aby mi z nich něco zbylo. Vidím totiž oheň a dým... " Proč nám nikdo nezastavuje? Tenhle měl prázdné auto a jel taky tím směrem tak proč nezastavil ?! " Do toho se ozve i Zdánlivá Mrtvola: " Já mít osmnáct, já mít auto, tak beru všechny. Klidně na střechu, ale beru je!"

Konečně nám někdo zastavuje jsme nadšení, dokud nezjistíme, že to jsou fízlové. " Ale tu se nestopuje! Zaplaťte pět set kopanců českých..."

" Nemáme!" Je to opravdu úžasné. Místo toho aby policajti vyšetřovali něco důležitho tak nás seřvou za to, že tu stopujeme.

Po další půlhodině nám konečně zastavuje nějaký chlap. Je to ten typ řidiče, který vám furt něco vykládá. "... Měl jsem jednu chicu, kamarádku a ta chtěla jet do Španělska. Nauč mě něco španělsky. Říkala mi. Jedu do Španělska " A kdy vyrážíte?"

"Pozítří."

" Hm, no to tě určitě stihnu něco naučit." No nakonec stejně jela. " To je jednoduché." Myslela si, že ve Španělsku všude dávají do mluvy s, nebo es. Los Debilos... " No a ona se ve Španělsku chudák ztratila. Tak tam tak bloudila. Byla v podobném stavu beznaděje jako vy, když jste stopovali a nikdo vám nezastavoval. Ale viděla policejní auto tak se v ní vznítil celkem slušný plamen naděje. Tak se tak nadšeně hrne k těm policajtům a říká: " My hledámos los hotelos."

" Hehehe."

" No nakonec to dobře dopadlo, ale tady už vás musím vyhodit..."

Po týdnu kdy jsme jen stopovali jsme se octli v nějaké zemi. Mluví se tu anglicky. " Tý jo, Londýn!"

" Bezva do Londýna jsem dycky chtěl!" Ozve se Vysmátý Pes.

London calling to the under world... Should I stay, or should i go, now?

" Lidi, mám halucinace nebo opravdu vidím Johna Rottna, Strummera, Sida a Ramona ?"

" To by musely být kolektivní halucinace. My je vidíme taky. "

" Hele, noviny," Ozve se Pyroman. " Jsme v Londýně a v roce 1977. Nakopejte mě někdo do zadku, abych zjistil, že se mi to jen zdá."

" Jak si přeješ."

" Přestaň. přestaň ! Není to přelud už věřím!"

Jsme nadšení Nadšení je slabé slovo. Imrvére jako houby nasáváme tu hudbu a atmosféru. Všechny je vidíme, mluvíme s nimi,řveme. Řvi jak nejvíc dokážeš! Létáme vzduchem a padáme na odposlechy. Právě jsme na koncertě The Clash. Řveme všichni společně: London's burning with boredom now, London's burning dial nine-nine-nine-nine.

Koncert Sex Pistols zase rozhání policie, která si ještě dobře pamatuje na to, jak se kapela plavila po Temži a hrála God Save the Queen. Nejsme střízlíví jsme zhulení. Koluje tráva. Zahulila si i kapela a pak že lidi se už neumí dělit. Vzduchem se pořád linou písně naším uším lahodící. God save the queen, she ain't no human being. There is no future in England's dreaming!

Když po koncertě všichni jdeme nočním Londýnem, tak dokonale splýváme s okolím. Zpíváme ve smečkách a budíme slušné občany nebo je rušíme od obrazovek jejich milovaných televizí. Někdo má u sebe kytaru a namáhá hlasivky jak nejhlasitěji může: "In 1997, I hope I go to heaven..."

" We are in the heaven right now..." Odpovídáme. Tentokrát se asi někdo naštval a lije na nás vodu. Pití zdarma.

***

Všechno úžasné jednou končí . Jako když se po třech a více pivech probudíte další den s kocovinou. Lidé na nás čuměli, protože jsme se probudili na studeném a tvrdém chodníku. Když ale včera lehali, byl tam na tom místě most. Rozhlédli jsme se kolem sebe. Nebyl to hezký pohled. Všude samé mrakodrapy, rádoby autority a vypatlaní bankovní poradci.

" Nechcete hypotéku?" Usmíval se na nás právě jeden takový kretén který byl otravný jak osina v zadku. " Pochybuju, že bychom ti ji mohli splatit z těch pár liber, které u sebe máme. A teď neotravuj a vypadni." Zachraplala Mrtvola.

Jedeme stopem zpátky. Většinou potkáváme samé hudebně spřízněné duše, které většinou chtěly vědět úplně všechno. " A nějaké důkazy máte?" Podáváme mu fotky jak jsme se vyfotili s kapelama a které jsou ze zadu ještě podepsané. A taky noviny v nichž se píše zpráva o tom, že dne 10. března 1977, se Sex Pistols plavily po temži, hrály God save the queen a pohoršili pár lidí. Našli se i tací, kteří se nám vysmáli že jsme určitě měli houbičky, protože to prostě není možné cestovat do minulosti. " A proč se vracet do minulosti ? Hudbu si můžu pustit i na tytrubce."

" Ale naživo je to lepší."

***

Kolem mně to drncá. Ani nemusím otvírat oči, abych zjistil, že jsme v česku.No jo, české dálnice. Jestli byl v Anglii návrat do reality bolestivý, tak v Česku byl bezútěšný. Vítejte v zemi kde se lidi nechávají opít Michalem Davidem a podobnou verbeží, místo toho aby hledali něco nového.

***

Jaké to milé překvapení! Většina z naších rádoby přátel nám nastavila záda a dívá se na nás skrz prsty. Ovce s vymazanou pamětí, co si na nás vůbec nepamatují. A to jsme byli pryč jen pár měsíců.

***

Nacházíme se na bytě, kde jsem dřív bydlel. Hnusné vzpomínky ožívají. Za těch pár let, se nezměnilo vůbec nic. Pořád ta stejně nudná "rodinná idylka". Z přemýšlení mě vytrhne nepříjemný hlas. " Vaše další kroky poputují do psychyatrické léčebny. "

" A Proč?" Zeptají se další tři hlasy. Patří Neřesti, Mrtvole a Pyromanovi. Na nic si nevzpomínám, mám totální okno. Alespoň v tom nejsem sám.

" No...", dramaticky se odmlčí táta. "Nejdřív jste říkali cosik o tom, jak jste byli v roce 1977 a pak jste se zlili jako hospodářská zvířata." Samomluva, chorá mysl. To se prostě stává. Občas nekontroluju svoji hubu.

***

Tak jsem tady. Vzali mi všechno kromě kytary, sešitu a propisky. Neřest, Mrtvolu a ani Pyromana jsem neviděl... snad uherský rok. Volá mě nějaký doktor. Tak jdu.

" Tak samomluva říkaš, ano? To mě nepřekvapuje... Naprosto normální. Taky se mi to stává. Takže nevidím důvod proč bys tu měl být. Do minulosti bych se chtěl taky podívat. No... kam jsem to odběhnul? Jo, týden s tebou budu dělat rozvory, z nichž vyplyne, že jsi úplně normální. A pak... tě pustím. Mimochodem máš skvělé vzpomínky a představivost."

" Díky doktore."

***

"Svoboda!" Zařval jsem, co nejhlasitěji to šlo. Už mě konečně pustili a oficiálně jsem normální. Za tu dobu, co jsem byl v léčebně jsem pohnul s psaním a naučil se hrát na kytaru. Málem se ze mě stal druhý Jimmy Hendrix. Takže úplně k ničemu to nebylo. Konečně si budu moct založit kapelu. Do anglie se asi natrvalo vrátím. V léčebně chtěli ať na rok 1977 zapomenu, ale já nikdy nezapomenu! A proč bych to taky dělal? "Pyroman! Mrtvola! Neřest! Tak rád vás vidím! " Skočil jsem jim kolem krku a svalil je do trávy.