Do Anglie!

V Británii jsem nebyla a minimálně ještě další dva roky ani nebudu. Dyžtak omluvte mé zkreslené představy. Anglie ke mně chodí jen přes hudbu.

Ve škole jsme se dozvěděli že jedeme do Londýna. V pátek odjíždíme. Muhehe. Když se řekne Británie vybaví se mi hudba jako první. " Do sedmdesátých let se nepřeneseš, stroj času nemáme, ale jak tě znám ty si tam tu (živou) hudbu najdeš." Říká mi táta.

Cesta autobusem. Dělali jsme bordel. Jinak to ani neumíme.Neumíme být klidní a hodní.Učitelé neměli klidné spaní. Hlasité, rychlé atd. punk-rockové písničky a učitelé se diví kde tu energii berem. Poslouchej, na nic se neptej a trsej.

A když jsme hudbu neposlouchali bavili jsme se o ní (dyť anglie a hudba, nemusím nic říkat).

***

" Paní učitelko dejte nás na pokoj spolu. Prosím..." Žadoním já, Hnáta a Ajťák. " Ale dvě holky a kluk spolu na pokoji být nemůžou!" Řve učitelka v hlase jí jde cítit hysterie."

" Ale paní učitelko... jak je znám nemají jiné než kamarádské účely."

" No dobře. Ale jestli budete dělat bordel..."

***

Poprvé pořádně poznáváme Londýn. Naše boty si to štrádují po ulici. Troska má s sebou foťák a fotí Londýn ze všech úhlů. Jak ji znám tak z těch fotek udělá klipy k anglickým punk-rockovým písním.

***

Další den pršelo. Ale my stejně chtěli jít ven. " Ale tam prší." Naznačuje nám učitelka.

" To víme taky. Zrak nám ještě slouží." Odpověděla Hnáta učitelce poněkud drze.

Nazuli jsme steelky. Jdeme po chodbě, když nás uvidí Bárbína Ohyzdná. " Vy jdete ven?! Ale tam strašně prší!" Zaječí hysterickým hláskem.

"Víš, my se nebojíme, že nám déšť smije šminky." Vysmáli jsme se jí.

Tam nepršelo, tam lilo. Voda tekla proudem po ulici. Prolezli jsme spoustu vedlejších Londýnských uliček. Už jsme si mysleli, že akorát zmoknem, když jsme nalezli hudební kavárnu. Potěšeni jsme vlezli dovnitř. K našemu údivu jsme tam byli sami. Cédečka a vinyly všude kam se podíváš. Na stěně fotky kapel. Ale fajné fotky kapel. Skoro až umělecké. Ne ty fotky, kde kapely akorát jenom stojí a je to o ničem. Taky fotky všemožných kotlů pod pódiama. Hrající Nirvanu i Sida, jak hecuje dav,skáče poguje na pódiu a k tomu hrají Sex Pistols.

" Jé, von tu někdo je? " Podivil se majitel kavárny.

" Jooo, tady." Houkneme.

" Se divím, že se vám chtělo jít do toho deště. A vůbec nikdy jsem vás tu neviděl..."

" No, víte my jsme z Česka a v Londýně jsme se octli se třídou. "

" Česko... malá země uprostřed Evropy, že ?" Přikyvujeme.

" A co kapely ?"

" Dobré, ale musíte je umět hledat. Ale bez zahraničních desek se neobejdete. A teď o hudbě povídej ty. Proto jsme sem přivandrovali."

" V roce 1977... často jsem skončil pod mostem. S kocovinou. Všechny peníze utracený. Přesto si ale dokonale dokonale pamatuju kde jsem byl a co jsem dělal ... hele děcka... zrovna jsem došel k tomu, že to moje vyprávění o Anglii v minulosti je tak dlouhé, že by vydalo na knížku."

" Tak ji napiš. My si jí přečtem. Klidně i v originále." Nico popadne kytaru a začne zpívat.

" Seru na to, založím si kapelu..."

" Tak si ji založ. Dobrých kapel není nikdy dost. Hele a že nám pošleš CD až budeš mít? Napíšeme ti na něj recenzi."

Povzdech. " Jo tak rád bych v ruce držel tu vinylovou desku, kytaru a pivo."

"We have to go. Goodbye. "

" I would like see you soon."

" We too.

Jo a hodně šťestí."