Déšť

Miluji déšť, ale ne ten déšť, kdy je zima a musíte se jít schovat . Ale ten vlahý teplý letní déšť který zrovna teď padá z oblohy. Všichni se šli schovat ačkoli jen tak kapalo. Já jsem se rozhodl zůstat. A zrovna jsem zahlédl lidi se kterými se moc často nevidím. Skočil jsem jim kolem krku tak nadšeně až jsme se všichni váleli na zemi. " Čau ty trosko tak rád tě vidím!"

Vyšli jsme vstříc deštivému městu. Vůbec nám nevadilo, že z deště se stal pořádý slejvák. Běhali jsme a přeskakovali jsme popelnice, zdi a prostě všechno co nám stálo v cestě. "Doprdele rozpadly se mi boty!", zaklel jsem když jsem zrovna přeskakoval jedno auto " ale co,zem je stejně nahřátá idu boso."

Došli jsme na náměstí kde je uprostřed fontána. Přeskakovali jsme ji, běhali okolo a cákali na sebe vodu. Mokří jsme už stejně byli tak co.

" Můžete mi říct proč běháte kolem té kašny a cákáte v tom dešti vodu?" A doprdele. Pomysleli jsme si všichni když jsme viděli dva policajty a jejich auto.

" No, nic neříkate, vaše chování je neobvykle a mě to vážně zajímá takže si vás otestuju jestli nejste v rauši."

" Hm. Tak nejste." Prohlásil policista zklamaně a nasraně zárověň.

" Ty jseš kretén," prohlásil druhý policista tomu prvnímu " není tu náhodou svobodná země ? Přece nedělají nic špatného-"

" Ale rozhodně to není normalní."

" Ale to je prostě dementní ta ovčí logika "zákaz zábavy, zákaz kouření a zákaz úsměvů" a nedělají nic nezakonného takže nám může být uprdele jestli v tom rauši jsou nebo ne. A nepopírám že některé nařízení jsou nahovno. "

" A kde máš boty mladíku ?" Pohlédl na mě značně nasraný policista jak kdybych byl odpad.

" Rozpadly se." Pokrčil jsem rameny.