Nehybnost vyděsí

Celá nasraná jdu domů. Učitelka měla zase nějaké kecy přitom jí nic nedělám. Pepa se taky přidala a vůbec...

Venku je ne hnusně, ale jezdit se ještě nedá .

...

Proto o chvíli později beru knížku a jdu do skušebny. Kde skouší táta s kapelou. Já bych tam neměla chodit, ale mě se ta líbí a k těm nástrojům se chovám jak k miminku když už na ně hraju.

Mám štěstí. Teď tu nikdo není.V té skušebně je takové do prostoru tlusté široké topení. Vedle se dobře sedí a není vás tam moc vidět. Beru do ruky knížku. Dvě stě devadesát stran. Bomba. Atomová. Tohle v dětské knihovně nenajdete."Bratr chce být už od první třídy kosmonaut. Já chci jít už od první třídy do důchodu..."

...

Kráčím do zkušebny. Potřebuju si udělat skoušku navíc. Snad tam nebude ta Troska. Nevím proč.je úplně v pohodě, ale vždycky mě vyděsí. Musím ale uznat že není úplně blbá. Nástrojům rozumí. Chová se k nim jak miminku.

Při přemýšlení schody rychle ubíhají. Jsem tu.

Vivat la má kytara. To brnkání mě uklidňuje víc jak cígo. A to je co říct. Brnky, brnky, brnky...

Ale najednou jí uvidím. Sedí schovaná za topením... a kurva ona se nehýbe!

Zatřesu s ní. "Prober se! Prober se!" Snažím se na ní řvát jako by mi pomohlo že jí to oživí. Zrovna nevím ke kterému bohu se modlit aby mi poradi co mám dělat. Najednou se probere.

"Jé, zy žiješ !" Nikdy mi neudělalo takovou radost že jí vidím živou a zdravou. Je trochu mimo.

" Ale to víš že já žiju! "

"Můžu si zapálit? Potřebuju se vyklidnit."

" Co bys nemoh. Je to vaše zkušebna. Navíc tu vůni mám docela ráda."

" Co to čteš ?"

"Dobrý výběr! Uznale si prohlíží knížku a dá mi herdu do zad. Takovou tu přátelskou herdu.