Nejen zájmový blog

Slyším zvuk chrastění klíčů v zámku. Moje mamka jde za zvukem hudby. Náchází mě dole i s tou hudbou. Kde je hudba tam jsem já. "Ahoj." Usměje se na mě mamka. ... " Zapni televizi a vypni to cedlo." " Ale proč ?? " Ptám se a tvářím se jako by mě měli každou chvíli popravit. " Protože soiusedi z té hlasité hudby zachvíli dostanou mrtvici." "A proč by z toho měli dostat mrtvici?" Náhodou máme velmi hodné a hlavně tolerantní sousedy kteří za to u mě mají velké plus..."A navíc hlasitostně je jedno jestli si nahlas pustíte cédéčko nebo televizi... A navíc v televizi toho moc není myslela jsem že inteligentní lidé, jako ty, mami to ví." Mě by třeba vůbec nevadilo kdyby tam místo té televize bylo prázdno, protože mi nepřijde zajímavá. Navíc s internetem poněkud ztrácí význam... ... " Dneska bude gympl!" Řve můj spolužák nadšeně. No jako promiňte, ale šest hodin sedíme ve škole. Drtivá většina žáků na ní takřka imrvere nadává

Seděl jsem ve zkušebně a smutně se díval na svou kytaru která byla ohlá, prokoplá a měla vytrhané struny.Zdestrukčnil ji Flegmatik. Záchvaty vzteku si raz za čas vyberou svou daň. Půjčil jsem jsem si tedy kytaru od kapely The Džem. Užíval jsem si to, že jsem ve zkušebně sám a hrál na tu kytaru. Nádherná samota i když v zimě a hlavně v únoru mi leze na nervy... Najednou jsem uslyšel klíč v zámku a o pár chvil později se nade mnou tyčil Martin. Vysokej a statnej toho bych ve tmě potkat nechtěl... "Nešahej na tu kytaru ta je moje." Snažil jsem se být neviditelný, ale mto nešlo. "Co máš se svojí kytarou, že na ní nehraješ ?" "Došlo k její destrukci Flegmatikem." " No, to abych si já a vlastně všichni tady zamykali nástroje. A teď už vysmaž zachvíli přijde zbytek kapely. Budeme mít zkoušku. Vysmahul jsem tedy. Za týden později vidím Martina jak jde o berlích. Má zlomenou hnátu. Ale úplně gameover není. Nemá zlomenou ruku tak může hrát na kytaru. "

Celá nasraná jdu domů. Učitelka měla zase nějaké kecy přitom jí nic nedělám. Pepa se taky přidala a vůbec... Venku je ne hnusně, ale jezdit se ještě nedá . ... Proto o chvíli později beru knížku a jdu do skušebny. Kde skouší táta s kapelou. Já bych tam neměla chodit, ale mě se ta líbí a k těm nástrojům se chovám jak k miminku když už na ně hraju. Mám štěstí. Teď tu nikdo není.V té skušebně je takové do prostoru tlusté široké topení. Vedle se dobře sedí a není vás tam moc vidět. Beru do ruky knížku. Dvě stě devadesát stran. Bomba. Atomová. Tohle v dětské knihovně nenajdete." Bratr chce být už od první třídy kosmonaut. Já chci jít už od první třídy do důchodu..." ... Kráčím do zkušebny. Potřebuju si udělat skoušku navíc. Snad tam nebude ta Troska. Nevím proč.je úplně v pohodě, ale vždycky mě vyděsí. Musím ale uznat že není úplně blbá. Nástrojům rozumí. Chová se k nim jak miminku. Při přemýšlení schody rychle ubíhají. Jsem tu. Vivat la má kytara. To brnkání mě uklidňuje víc jak

Tahle se nechala napálit.

Často slýchám: já musím do kroužku, ja musím udělat tohle, já musím do prdelkovic, já musím posluchat tohle protože to poslouchaj všichni... Lidi vy NIC nemusíte. Máte spoustu povinností a vymyšlených koníčků. Skuste se zastavit a užívat si když hned někdo udělá něco co se někomu nelíbí zkusme se zamyslet co řekneme. CO se stane Když projednou (nebo províckrát) někam nepůjdete nebo něco neuděláte? Ha, beztak nic. Naopak si mysllím že budete rádi když se na ty (mnohdy i zbytečné) povinnosti vykašlete... Přeji Vám spoustu skvělých zážitků a dávku trpělivosti když ségra nebo jiný rodinný příslušník vymyšlí pětsettisícděvetsetsedmdesátsedm příkazů, zákazů a výhružek.

Šest hodin sedím ve škole. Předstírám že dávám pozor a učitelé do nás hustí strašně moc faktů. Jasně, všichni učitelé nejsou stejní. Máme na škole jednoho který v hodinách málem brečí co to jsme za blbou třídu, ale o přestávce si s ním v pohodě pokecáte. Pak tam taky máme jednou co se snaží být autorita, ale jaksi se jí to nedaří. Nebo naše hodná paní češtinářka. Výtvarkářka která vám DIKTUJE jak, co kreslit (jakou barvu tam přesně musíte dát atd...). Zápisy co trvají hodinu a jsou příšerně nudné.... Takže píšeme tu anglii (zdravím Enitas). A když se vás v tom záplavu nudy, faktů a beznaděje ( v případě matiky a fyziky) učitel/ka na něco zeptá... tak nejste schopni zapnout mozek. Energie asi na bodu nula ale jak mile uslyšíme poslední zvonění tak do nás vejde nový život.... V podstatě teď jinde než ve škole povídky ani nepíšu, Doma není čas. Jaro, jaro, prkno, vymetání kámošek v systematickém pořadí... Prostě není jinde čas, ale ve škole je času dost (ať "žijou" nesmyslné, st