Ještě chvíli a...

Blé. Už nikdy víc. Dostal jsem se totiž na jakousi podivnou párty. Cílem bylo rozdat si to s co nejvíce lidmi, co nejvíc toho vychlastat vypít a pak se poblít. Jak smysluplné že. A ta hudba tam! Muselo by to být cenzurované kdybyste chtěli abych vám o ní vyprávěl. Kromě mě se tu nachází naprosto divné existence a mí kámoši. Problém je že ty pochybné existence pomalu, ale jistě opíjejí mé kámoše a těm to ještě nedochází.

A tak se ptám: Where is my mind? Beru skejt a tiše odcházím... (Na skejtu jezdím docela často, páč jsem socka a nemám na MěstskouHromadněnasardinkovanouDopravu).

Ten pocit samoty je super. Ve městě ani noha ani na frekventovaných silnicích což skýtá neomezené možnosti pro skejtování. A taky je super když vyjdete v deset večer z toho zaplivaného poloplesnivého prostoru. Konečně se nadechnete.

Nechápu že tam mí kámoši ještě jsou. No nic se skejtem se dokážu zabavit i sám. A bez hudby! Na tu už dnes nemám ani pomyšlení. Sluchové buňky si začnu spravovat až zítra.

Najednou slyším rychlé kroky. Stejně se odrazím a už letím.

"Hej! Hořící palice ty létáš ? A co to máš za vznášedlo? Mluví na mě nebo spíše řve Debilos.

Sakra Debilos je asi vážně na planetě kde je obsah alkoholu 100%.

" Co pak to nevidíš? To "vznášedlo" je skejt a to " létání" je ollie! "

Následně začne Debilos kecat samé blbosti a začně mě vážně štvát. Naštěští dimenze samoty je blízko...

V tuhle chvíli jsem za samotu rád a v zimě to leze na nervy.

P.S. A vůbec chcete pokračování o tom jak Debilos vystřízlivěl? Nebo radši ne?