I hate (fuck) maths.

Toto je povídka napsaná podle skutečné události. Ovšem postava máma v téhle povídce se s mojí mámou neshoduje v ničem. Vůbec v ničem. S tátou jenom trochu. Toť poznámka pro lidi kteří si sem jakýmsi záhadným spůsobem našli cestu.

Předevčírem jsme psali z matiky, jenže jakýmsi mnou nepochopeným a záhadným spůseobem se mamka dozvěděla známku testu. Číslovka tři mluvila z žákovské dost jasně. Takže hned jak jsem přišla domů ta to bylo hned ty máš trojku, ty se nesnažíš a bla bla bla.

Dozvěděl se to i táta. Můj táta má na matematiku stejný názor jak já a já mám na matematiku takový: Ok, matematika možná je potřebná a důležitá ovšem já jí nenávidím. Je ode mne úctyhodný výkon když nad ní sedím ( a v krizových momentech které nastávají co pět minut slintám). A když nad ní neslintám tak mi klesne hlava a já začnu chrápat v důsledku čehož zase slintám.A vůbec nejlepší je počítání mých pěněz. A taky nejjednodušší ono jich totiž jaksi moc není.

Takže doma vznikla strašná hádka ohledně mé známky z testu a matiny jako takové.

Máma mlela samé kecy např. "že mě nepřimou na nějakou školu, že nebudu moct být astrofyzičkou a bla bla bla." To sotva. Chci se vyhnout každému povolání v němž je matika. Táta argumentoval že, se nejpozději do roka na to zapomene. Máma zas: "ale s dvojkou na vysvědčení se můžem rozloučit a přivítat trojku! " Zařvala vzteky. "Ježiši vždyť se na to brzo zapomene." Řekl táta pevným klidným hlasem.

---

Nakonec mě to přestalo bavit tak jsem si vzala knížku a sluchátka. Vypadla jsem z domu a šla si do parku vylézt na můj oblíbený strom. Na tom stromě jsem si dala sluchátka do uší a začetla se. Najednou byl všude kolem mě klid.

Četla jsem dlouho. Když jsem konečně odlepila oči od knížky byla už tma. Najednou pod sebou uvidím kudrnatý a zrzavý chomáč vlasů. Důvěrně známý chomáč vlasů. Podívám se a uvidím tátu. Taky zrovna odlepil oči od knihy.

"Jé čau tati co tu děláš? "

" Mě taky TVOJE máma vytočila těmi debilními kecy ".

Toje totiž takový náš zvyk když nás naštve třeba máma tak si vezmeme sluchátka a knížku a vylezeme na tuten strom.

" Mohla ses víc snažit aspoň bych ty kecy nemusel poslouchat, ale kázání ti dávat nebudu, páč jsem matiku nenáviděl a nenávidím jí dodnes."

Najednou jsme dostali záchvat smíchu a smáli jsme se po celou dobu co jsme šli domů.

Doma jsme přestali, ale vzali jsme si špaělky a hráli jsme na ně hodně dlouho. Když už mě bolely ruce tak jsem jenom poslouchala ty líbezné tóny které vydávala kytara pod vedením mého táty.