Tak co? Oslovila vás? Někdo se mě ptal myslím že to byl John Lemon nebo No. 929 599 kdo vytváří ty nápisy. Nevím kdo to je. Musí mu to ale, určitě pálit. Určitě má dobré myšlenky.
Vstávám. Ale ne s nechutí jako obvykle. Ačkoli je půl páté ráno, v místnosti je pár proužků slunečního světla. Radši se procházím, protože obličeje lidí vypadají, jako kdyby jejich majitelé dostali medaili za negaci. O tichu se mluvit nedá, přesto je tu klid. Mezi lidmi kteří se vrací do postele, je dost těch, co si uchovávají vzpomínky z koncertů. Atmosféra se ale pamatuje dost špatně, když bude jen pořád skáčete ve předu a ani jednou se nepodíváte, jakže vlastně kapela hraje. Ti co se vrací domů z noční, se těší na postel a nemusí si pamatovat skoro nic. Lidé jsou rozespalí. Nekontrolují se. Neberou se tak vážně jako obvykle. Výjimečně nehledí na to, co si o nich kdo pomyslí. Černé stíny a ospalý sluneční svit. V trávě mezi ranní rosou jedovaté kapky smogu. Ptáte se proč se na přírodu nedívám víc? Kde se na ni mám dívat, když podlehla panelovým domům pro horníky a průtahu Frýdkem - Místkem? Opilci místo stromů teď můžou objímat leda tak nový supermarket. Čím víc je hodin, tím jsou u...
Dneska v ordinaci byl za mnou člověk, který tvrdil, že hudba léčí. Prý je najednou šťastný a plný energie. To určitě. Maximálně si zničí sluch. Co bude potom dělat? Zabije se? Podle mě je to naprosté šarlatánství jako různé babské rady. Taky se tvrdí, že se dá léčit smíchem. Pff. V tom případě mě tu není potřeba. Taky jsem se nezasmál a žiju. Jednou půjdu do lékarny a koupím si tam gram hudby či smíchu. Nereálná představa a taky otravná. Nechci pořád poslouchat nějakou protivnou hlasitou hudbu. Funguje jenom jako placebo. Jsem nadšen, že bych na ulici lidem přestřihával sluchátka... ( Tohle drabble je ironické. Na věc mám stejný názor jako Enitas - číst můžete v komentářích.)
Komentáře
Okomentovat