O hlavě nakřápané

Povídka je napsaná podle skutečné události (Lohn Lemon ví).

Doma to bylo k nevydřžení musel jsem vypadnout pryč. Musel. Brnkl jsem Kamilovi také to doma nemohl vydržet. Domluvili jsme se tedy. Naházel jsem pár do batohu a... vypadl jsem.

Jedu k parku tam jsme si totiž dali sraz. Už vidím Kamila. Čau ty trosko! Zdravím ho. Tak my se zdravíme běžně. Mí přátelé si na to zvykli. Pozdrav " čau ty trosko" berou to vtípek a tak to má být.

"Kamile kam pojedem?" "Odněkud někam Michale. " Nevíme kam pojedeme a ani nevíme kdy se vrátíme. " Víš co pojedeme po támhleté cyklostezce a hotovo". Jedme! Zavelel Kamil. Jeli jsme po nějakých cestách a pak lesem. Dostali jsme žízeň. Vidíme hospodu. Jedeme k ní.

V hospodě jsme si dali pivo a zakecali jsme se tam s dalšíma troskama jako jsme my. A z jednoho piva se najednou staly piva tři. Byl to fajn pokec, ale my musíme chceme jet dál. Sedáme na kolo a mizíme.

Lesem jedeme docela dlouho. Nahoru a dolu. Do kopce z kopce. Mlčíme. Užívát si to to přeci lze i bez zbytečného mluvení. Kecat můžeme v hospodě. Já jsem jel proto abych si od všech těch hlasů odpočinul. Nevím jak Kamil - ten asi taky. Uprostřed jednoho dlouhého velkého stoupání které se nedá vyjet promluvím. " Na nejbližší louce uděláme přestávku, (popadnu dech) jinak asi vyplivnu plíce. " Zrovna jsem to chtěl říct" ozval se Kamil. Na nejbližší louce si teda dáváme přestávku. Už fakt bodla.

Asfaltka na obzoru. Ach jo. V tom lese bylo tak dobře.Jedeme tady na těch asfaltkách je úmorné vedro. Zastavili jsme v hospodě a já si pro změnu dávám kofolu. Protože změna je život. To vedro je, ale nesnesitelné. Když zastavujeme na jedno cígo tak se zapalovač zdá býti zbytečný. Prostě si vložíme cigaretu do úst a počkáme až se vznítí vedrem. "Příští zastávka směr koupaliště nebo rybník." "Jo!" Zařvu abych dal dost jasně najevo že s tím souhlasím. V tomhletom brůtálním vedru je to totiž to nejlepší co můžete udělat. V hlavě se mi nastartuje má intuitivní GPS. Přejímám vedení.

Po dvaceti minutách vidíme rybník. Navlečeme si plavky a skočíme do té vody hned. Je nám jedno že ta voda má pouhých osum stupňů. Hlavně že jsme aspoň teď zvítězili nad tém brůtálním vedrem. Po asi hodině a půl jsme unavení. Natáhneme se pod strom a spíme. Po asi hodině a půl

se vzbudíme a Kamil prohlásí: "Bylo mi dáno poseslství že je čas oběda". "Svatá pravda". Po asi čtyřipěti minutách oba vidíme teda místo vhodné pro oběd a...

... pokračování příště...