O hlavě nakřápané II

V minulé epizodě jste četli jak Michal s Kamilem vypadli z domu... Minulý díl si můžete přečíst zde.

---

Na tom místě bylo fakticky nádherné byl to park na vrcholku kopce. Takového malého kopce, ale stejně to tam bylo docela dobrý. Byla tam hospoda mohli jste si tam koupit kofolu nebo pivo a nějaké jídlo o kousek dál na vrcholku toho kopce bylo prostě krásně. Z té hospody co tam stála jsme si každý donesli nahorů kofolu a jídlo. Jídlo jsme snědli, (bylo moc dobré, ale už nevím co to bylo kdo si to má pamatovat?) , kofolu vypili a plácli jsme sebou do trávy. "Být takový park v našem městě tak tam chodím každý den. Člověk je tu sám a zároveň není. Ale tak příjemně sám." "Jo." Ozval se Kamil.

Ač se nám nechtělo museli jsme vyrazit vpřed. Jeli jsme dál a dál a takhle to bylo dvě hodiny. Po těch dvou hodinách jsme dojeli do nějakého města. Po chvíli jsme zjistili že jsme dojeli do Valmezu a protože se nám nechtělo dál šlapat tak jsme si koupili lístky na vlak směr domů (hele my ujeli nějakých padesátpět kilometrů, jo?). Zjistili jsme že vlak nám jede až za hodinu. Tak jsme na kolech dojeli do nedaleké hospody pajzlu. Sedli jsme si ven, protože vevnitř to bylo fakt strašné. Napil jsem se teda toho piva a... fuj. Bylo strašné teda chutnalo strašně. Nejspíš tam asi sto let neproplachovali trubky. Vylil jsem to pivo do fíkusu který byl hned vedle mě. Hele stejně ten fíkus už byl mrtvý tak co. Nakonec ten fíkus musel vstřebávat piva dvě. Kamilovi to pivo taky nechutnalo.

"Héj Michale!" Zařval mi Kamil do ucha. "Hejbni kostrou nebo nám ujede vlak!" Probral jsem se ze spaní a nasedl jsem teda na kolo a jel na nádraží jak nejrychleji jsem mohl. V tom pajzlu jsem nechtěl být ani o minutu déle než bylo nezbytně nutné.

Sedíme ve vlaku. Průvodčí nám kontrolule lístky. Kamil usíná a spí. A já? Zapínám mp-trosku dávám si sluchátka do uší a koukím z okna. Za dvacet minut zvoní telefon. Zvednu to, chvílí posluchám a pak to típnu.

Vzbudím Kamila. Nasraný se mě zeptá: " Co chceš?" Kopačka volala jestli chci jít na pivo. Nechceš jít taky? " "Nechci je mi nějak blbě". No nic tak já půjdu sám. Když vlak zastaví ve Frýdku- Místku tak si berem kola a vystupujem. Já jdu k hospodě kde se mám setkat s Kopačkou a Kamil jede domů. Je mu přeci blbě že ano. Otočí se směrem ke mně a zařve: "Užij si to na pivu!" Zařve na mě a jede dál. Já se taky otočím zařvu na něj: "čau! " a jdu na to pivo.

Po příchodu do hospody vidím Kopačku, přisednu si tedy k ní. "Kde máš Kamila? " Ptá se mne Kopačka. Ále, je mu nějak blbě tak jel domů. A kolik ste dneska vypili piv? " Šest". Odpovím jí. Vždyť vy dva jich zvládnete vypít dvakrát tolik aniž byste se poblili a aniž byste měli druhý den tu starou známou kocovinu. No víš my dneska byli v jednom hnusným pajzlu a dávali jsme si tam pivo. Fuj to pivo bylo tak strašný!

Najednou mě dostala blbá nálada a tak jsem s Kopačkou ( tramtadadá!) zhulil.

Pokračování příště...