Nejen zájmový blog

Drahý spánku, myslela jsem, že mi pomůže, když ti budu psát v rozespalé náladě. Když člověk neví, jestli spí nebo bdí. Pche. Teď už vím, že i když je člověk rozespalý jen napůl psát nebude. Chce spát. Myslím, že ti nemusím vysvětlovat tvou oblíbenost. Jdeš ruku v ruce s postelí. Bez ní by to nebylo ono. Ale jsou i další skvělá místa. Při nejhorším se vyspíte i v té přeplněné dodávce. Člověk spící je (když nechrápe) tichý a neotravuje své okolí. Nemusíte ho řešit. Taky je to naivka které můžete něco ukrást a pravděpodobně se na vás nepřijde. Pokud nemáte chuť krást, nějaký žertík bohatě postačí. Záleží, kde si člověk lehne. Místo pro ležení musí být strategické a pohodlné. Ne každý má tak málo věcí, že si může dovolit spát v parku nebo na lavičce. V hluku spát nikdo nechce a člověk by byl po probuzení hodně překvapen jak to a kam se to přemístil. Taky záleží, v jakém půjdu spát stavu. Buď mi bude teď hrozně a ráno líp, nebo naopak. O probouzení a ránu ale později. Nejlépe se spí po konc

V těhle horkých dnech je u řeky narváno. Kašleme vám na nějaký bazén. Spousta lidí, děcek a psů. Sranda pozorovat děcka (jak hází z vodopádu lahev a pak ji chytají se slovy: "Chyťte pacahatele!"), lidi a rozradostněné psy. Neříkejke že spousta děcek jenom pořád čumí do kompu. Proč by jich bylo venku tolik? Po doprovodu I. Hučím do Mary ať jde ven, jen proto, že mě inspiroval pes a chci si házet míčkem v Ostravici. Při pochodu běhu zpět domů nám hráli Jordan & Vange v rámci řeckého večera u parku v jedné hospůdce. Celý ten okamžik byl značně absurdní. V hudební hospůdce nashlas a energicky hraje aukustická kytara. Slyšíte zpěv. Zábava plném proudu.Hudba je veselá radostná a tak se začneme smát a celá scénka nám připadá jako z počítočové hry, když běžíte španělskými uličkami. I když k večeru jdete domů v ulicích je živo a každá třetí rodina griluje. Otec straší svoje děcka baterkou. Žádný sklepmistr, ale stezka odvahy. Nevím, jestli je to dobrý nápad psát tyhle výk

Zvoním ve třičtvrtě na deset na Mary, ať jde ven. "Ale pojď je noc kostelů..." Podařilo se mi jí dostat ven. Mám ráda lidi, které dokážete dostat ven, když ve třičtvrtě na deset náhodou jdete kolem. Nebo jindy. Na Citrónovo přání míříme do evangelického kostela. Před vchodem potkávám známé " Co ty tu?" Nekřesťan šel do kostela. Překvapení. Vzhledově jsou kostely zajímavé a hezké, ale často jim to podle mě kazí příliš přeplácaný oltář. Rodiče Johnnyho Rottena chodili do kostela. Jen proto, že se jim líbil. Ten jeden konkrétní. Přesto posílali Johna a jeho mladšího bráchu do křesťanské školy. Zvláštní. "Oni se nesnažili abychom rozuměli náboženství. Oni to do nás hustili horem dolem." Kdyžtak si přečtěte knížku Žádný Iry, žádný černý a žádný psy a dozvíte se víc . Citujme též zrzavovlasou I. : "Líbí se mi kostely, ale nelíbí se mi, co se děje v nich." Přijde mi divné, že je v našem městě tolik kostelů, když Česko je ateistická země široko daleko.

Před chvílí jsem se dozvěděl, že nic neumím a jenom tu sedím a plýtvám svým životem. Jsem amuzikální. Když hraji i moje kočka odchází. Počkat! Odcházela. Jsem totiž naprosto nezodpovědný a neumím se o nic starat. Na výkresech mám otisky prstů místo podpisu, koncerty nepořádám, protože bych zapomněl, že nějaké pořádám a nežebrám, protože na to nejsem dost atraktivní. A tak sedím v práci (jen sedím pro mou neschopnost po mně radši nikdo nic nechce) a hledám smysl života. Počkat! Už to mám! Mohl bych zkusit psát. Snad to s tím třesem v rukou zvládnu. K psaní potřebujete jen papír, tužku a místo k psaní. Ale když sedím nad papírem, zjišťuji, že jsem na něco zapomněl. Ano nápad! Nápad to chce! Ale co vymyslet ? Prý už bylo všechno jednou napsané. Zkusím se podívat z okna a kolem sebe. Po stěně leze moucha. To je mi zajímavé! Nikdy předtím jsem ji tam neviděl ( a s jeho zrakem ani vidět nemohl)! Ale uznejte, že moucha mi na celý text nevystačí. Musím se zmínit o tom, že se na té bílé stěně u

Vstávám. Ale ne s nechutí jako obvykle. Ačkoli je půl páté ráno, v místnosti je pár proužků slunečního světla. Radši se procházím, protože obličeje lidí vypadají, jako kdyby jejich majitelé dostali medaili za negaci. O tichu se mluvit nedá, přesto je tu klid. Mezi lidmi kteří se vrací do postele, je dost těch, co si uchovávají vzpomínky z koncertů. Atmosféra se ale pamatuje dost špatně, když bude jen pořád skáčete ve předu a ani jednou se nepodíváte, jakže vlastně kapela hraje. Ti co se vrací domů z noční, se těší na postel a nemusí si pamatovat skoro nic. Lidé jsou rozespalí. Nekontrolují se. Neberou se tak vážně jako obvykle. Výjimečně nehledí na to, co si o nich kdo pomyslí. Černé stíny a ospalý sluneční svit. V trávě mezi ranní rosou jedovaté kapky smogu. Ptáte se proč se na přírodu nedívám víc? Kde se na ni mám dívat, když podlehla panelovým domům pro horníky a průtahu Frýdkem - Místkem? Opilci místo stromů teď můžou objímat leda tak nový supermarket. Čím víc je hodin, tím jsou u

Dneska v ordinaci byl za mnou člověk, který tvrdil, že hudba léčí. Prý je najednou šťastný a plný energie. To určitě. Maximálně si zničí sluch. Co bude potom dělat? Zabije se? Podle mě je to naprosté šarlatánství jako různé babské rady. Taky se tvrdí, že se dá léčit smíchem. Pff. V tom případě mě tu není potřeba. Taky jsem se nezasmál a žiju. Jednou půjdu do lékarny a koupím si tam gram hudby či smíchu. Nereálná představa a taky otravná. Nechci pořád poslouchat nějakou protivnou hlasitou hudbu. Funguje jenom jako placebo. Jsem nadšen, že bych na ulici lidem přestřihával sluchátka... ( Tohle drabble je ironické. Na věc mám stejný názor jako Enitas - číst můžete v komentářích.)