Zlomená končetina
Konečně uveřejněná další kapitola. Načekala se pěkně dlouho. Tři měsíce v mojí hlavě a měsíc v kompu.A docela se to i hodí když je u nás všade sníh a nedávno jsem hodila na ledu pár držek. Vyjdu z domu. Všude kosa, led a sníh. Nastoupím tedy do tramvaje, ale až asi v půlce cesty zjistím že zase nemám tu blbou kartu a k mému štěstí si zrovna tuhle tramvaj vybral Štiplístek ke kontrole. Hned jak mě viděl ke mně se hnal. Okamžitě jsem vystoupila a běžela dál a dál a on za mnou udýchaně běžel. Běžím po chodníku hodím držku cosi křapne a já se vezu po zledovatělým chodníku po břichu a mám co dělat abych si nenabila hubu o patník atakdál. Takhle se vezu asi dva kiláky. Z kopce. Rychle. Není nad adrenalin po ránu že jo. Konečně ta zběsilá jízda skončí já zjistím že mě strašně moc bolí ruka (v tuhletu chvíli by se hodilo pár sprostých výrazů, ale zrovna jsem je všechny zapomněla). Najednou se přede mnou objeví Štiplístek celý šťastný, že mě konečně chytil a napařil mi pokutu dvě kila. A ten ok...